Text 86
bhrama, pramāda, vipralipsā, karaṇāpāṭava
ārṣa-vijña-vākye nāhi doṣa ei saba
bhrama – chyby; pramāda – klam; vipralipsā – podvádĕní; karaṇa-apāṭava – nedokonalost smyslů; ārṣa – mudrců s autoritou; vijña-vākye – v moudré řeči; nāhi – ne; doṣa – nedostatky; ei – tyto; saba – všechny.
„Nedostatky, jako je chybování, klam, podvádĕní a nedokonalé vnímání, se ve výrocích mudrců požívajících autority nevyskytují.“
Śrīmad-Bhāgavatam vyjmenoval avatāry, úplné expanze puruṣi, a Pán Kṛṣṇa je mezi nimi. Bhāgavatam však dále vysvĕtluje zvláštní postavení Pána Kṛṣṇy jako Nejvyšší Osobnosti Božství. A jelikož je Pán Kṛṣṇa původní Osobnost Božství, logika a argumenty dokazují, že Jeho postavení je vždy svrchované.
Kdyby byl Kṛṣṇa úplnou expanzí Nārāyaṇa, byl by původní verš sestaven jinak; slovosled by byl obrácený. Ve slovech osvobozených mudrců se však chyby, klam, podvádĕní nebo nedokonalé vnímání nevyskytují. Výrok, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, tedy není chybný. Všechny sanskrtské výroky Śrīmad-Bhāgavatamu jsou transcendentální zvuky. Śrīla Vyāsadeva je vyjevil po dosažení dokonalé realizace, a proto jsou dokonalé, jelikož osvobození mudrci, jako je Vyāsadeva, nikdy nedĕlají ve svých slovních kompozicích chyby. Dokud tuto skutečnost nepřijmeme, je zbytečné snažit se získat od zjevených písem nĕjakou pomoc.
Slovo bhrama se týká nepravého poznání či omylů, jako je plést si hada s provazem nebo lasturu ústřice se zlatem. Slovo pramāda se vztahuje k nepozornosti nebo nepochopení reality a vipralipsā je sklon podvádĕt. Karaṇāpāṭava znamená nedokonalost hmotných smyslů. Tu lze doložit mnoha příklady. Oči nevidí to, co je příliš vzdálené nebo malé, nejsme schopni vidĕt ani svoje vlastní oční víčko, které je oku nejblíže, a když dostaneme nemoc, jako je žloutenka, vidíme vše žlutĕ. Též uši nejsou schopny slyšet vzdálené zvuky. Protože Osobnost Božství i Jeho úplné části a seberealizovaní oddaní jsou na transcendentální úrovni, nemohou je takové nedostatky zmást.