Text 34
śeṣa-līlāya dhare nāma ‘śrī-kṛṣṇa-caitanya’
śrī-kṛṣṇa jānāye saba viśva kaila dhanya
śeṣa-līlāya – ve svých závĕrečných zábavách; dhare – nesl; nāma – jméno; śrī-kṛṣṇa-caitanya – Śrī Kṛṣṇa Caitanya; śrī-kṛṣṇa – o Pánu Kṛṣṇovi; jānāye – učil; saba – celý; viśva – svĕt; kaila – učinil; dhanya – požehnaným.
Ve svých pozdĕjších zábavách je známý jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Učením o jménu a slávĕ Pána Śrī Kṛṣṇy žehná celému svĕtu.
Pán Caitanya zůstal hospodářem pouze do konce svého dvacátého čtvrtého roku života. Potom vstoupil do stavu odříkání a v tomto hmotném svĕtĕ zůstal projevený do svých čtyřiceti osmi let. Jeho śeṣa-līlā neboli závĕrečná část Jeho činností tedy trvala dvacet čtyři let.
Nĕkteří takzvaní vaiṣṇavové říkají, že ve vaiṣṇavské sampradāyi neboli učednické posloupnosti se až do doby Pána Caitanyi stav odříkání nepřijímal. To není příliš inteligentní tvrzení. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās od Śrīpādy Keśavy Bhāratīho, příslušníka Śaṅkarovy školy, která pro sannyāsī schvaluje pouze deset jmen. Řád sannyāsa však existoval již dlouho před příchodem Śrīpādy Śaṅkarācāryi, a to ve vaiṣṇavské posloupnosti od Viṣṇu Svāmīho. V sampradāyi Viṣṇu Svāmīho existuje deset různých druhů jmen sannyāsīch a 108 různých jmen pro sannyāsī, kteří přijali tri-daṇḍu neboli trojitou tyč sannyāsīho. To je schváleno védskými pravidly. Vaiṣṇavský sannyās tedy existoval už před zjevením Śaṅkarācāryi, ale ti, kdo o tom nic nevĕdí, zbytečnĕ prohlašují, že ve vaiṣṇavské sampradāyi sannyās neexistuje.
V dobĕ Pána Caitanyi mĕl Śaṅkarācārya ve společnosti velmi silný vliv. Lidé si mysleli, že sannyās lze přijmout pouze v Śaṅkarovĕ učednické posloupnosti. Pán Caitanya sice mohl provádĕt svoje misionářské činnosti jako hospodář, ale shledal, že život hospodáře je pro Jeho misi překážkou. Rozhodl se tedy přijmout sannyās, stav odříkání. A protože mĕlo Jeho přijetí sannyāsu upoutat pozornost veřejnosti a nechtĕl narušovat společenské konvence, přijal stav odříkání od sannyāsīho z Śaṅkarācāryovy učednické posloupnosti, i když bylo možné přijmout sannyās i ve vaiṣṇavské sampradāyi.
Sannyāsīm v Śaṅkarovĕ sampradāyi je udĕlováno deset různých jmen: (1) Tīrtha, (2) Āśrama, (3) Vana, (4) Araṇya, (5) Giri, (6) Parvata, (7) Sāgara, (8) Sarasvatī, (9) Bhāratī a (10) Purī. Předtím, než nĕkdo přijme sannyās, má nĕkteré ze jmen náležících brahmacārīmu, asistentovi sannyāsīho. Sannyāsī s tituly Tīrtha a Āśrama obvykle sídlí ve Dvárace a jejich jméno jako brahmacārī je Svarūpa. Ti, kdo jsou známí pod jmény Vana a Araṇya, sídlí v Purušóttamĕ neboli Džagannáth Purí a jejich jméno jako brahmacārī je Prakāśa. Ti, kteří mají jména Giri, Parvata a Sāgara, sídlí obvykle v Badarikášramu a jejich jméno jako brahmacārī je Ānanda. Ti, kdo mají tituly Sarasvatī, Bhāratī a Purī, sídlí obvykle v Šringérí v jižní Indii a jejich jméno jako brahmacārī je Caitanya.
Śrīpāda Śaṅkarācārya založil v Indii čtyři kláštery na čtyřech svĕtových stranách (sever, jih, východ a západ) a svĕřil je čtyřem sannyāsīm, kteří byli jeho žáky. Pod vedením tĕchto čtyř hlavních klášterů dnes existují stovky jejich odnoží. I když mezi nimi existuje oficiální soulad, v jejich jednání je mnoho rozdílů. V tĕchto klášterech existují čtyři hlavní smĕry, známé jako Ānandavāra, Bhogavāra, Kīṭavāra a Bhūmivāra, které postupem času rozvinuly různá pojetí a slogany.
Podle pravidel učednické posloupnosti musí ten, kdo chce vstoupit do odříkavého stavu Śaṅkarācāryovy školy, nejprve projít výcvikem jako brahmacārī pod vedením pravého sannyāsīho. Brahmacārī dostane jméno podle skupiny, ke které patří sannyāsī, jemuž asistuje. Pán Caitanya přijal sannyās od Keśavy Bhāratīho. Když k nĕmu poprvé přišel, byl přijat jako brahmacārī se jménem Śrī Kṛṣṇa Caitanya Brahmacārī. Po přijetí sannyāsu se rozhodl, že si jméno Kṛṣṇa Caitanya ponechá.
Vysvĕtlení toho, proč Pán Caitanya poté, co přijal sannyās od Bhāratīho, odmítl přijmout jméno Bhāratī, nepředložily velké autority v učednické posloupnosti až do doby, kdy s ním sám od sebe vystoupil Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja. Vysvĕtlil, že v Śaṅkarovĕ sampradāyi si sannyāsī myslí, že se stal Nejvyšším, a protože se chtĕl Pán Caitanya tomuto mylnému pojetí vyhnout, ponechal si jméno Śrī Kṛṣṇa Caitanya, aby zdůraznil svoje postavení vĕčného služebníka. Brahmacārī má sloužit duchovnímu mistrovi, a On proto nechtĕl tento vztah služby svému duchovnímu mistrovi popírat. To vztahu mezi žákem a duchovním mistrem prospívá.
Hodnovĕrné biografie se také zmiňují o tom, že Pán Caitanya při zasvĕcení do sannyāsu přijal jeho symboly, jako je daṇḍa (tyč) a nádoba na žebrání.