Text 52

Tento text je převzatý ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.32). Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtlil tento verš ve svém komentáři k Bhāgavatamu, známém jako Krama-sandarbha, kde uvádí, že se Pán Kṛṣṇa zjevuje také se zlatou pletí. Tento zlatý Pán Kṛṣṇa je Pán Caitanya, jehož uctívají inteligentní lidé současného vĕku. To ve Śrīmad-Bhāgavatamu potvrzuje Garga Muni, který řekl, že i když je dítĕ Kṛṣṇa načernalé, zjevuje se také v dalších třech barvách, a to červené, bílé a žluté. Svoji bílou a červenou barvu projevil ve vĕcích Satya a Tretā. Zbývající žlutou barvu však neprojevil, dokud se nezjevil jako Pán Caitanya, známý též jako Gaura Hari.

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že kṛṣṇa-varṇam znamená Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Kṛṣṇa-varṇa a Kṛṣṇa Caitanya jsou jedno a totéž. Jméno Kṛṣṇa se objevuje u obou, u Pána Kṛṣṇy i u Pána Caitanyi Kṛṣṇy. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale vždy popisuje Kṛṣṇu, a tak si opĕvováním Jeho jména a podoby a vzpomínáním na nĕ vychutnává transcendentální blaženost. Pán Kṛṣṇa se osobnĕ zjevuje jako Pán Caitanya, aby kázal nejvyšší poselství.

Pán Caitanya stále zpívá svaté jméno Kṛṣṇy a také je popisuje ostatním. A protože je samotný Kṛṣṇa, bude každý, kdo Ho potká, automaticky zpívat svaté jméno Kṛṣṇy a pozdĕji ho také přibližovat ostatním. Človĕk je tak naplnĕn transcendentálním vĕdomím Kṛṣṇy, které ho ponoří do transcendentální blaženosti. Jako Kṛṣṇa se tedy Pán zjeví každému, a to buď osobnĕ, nebo prostřednictvím zvuku. Když jen človĕk zahlédne Pána Caitanyu, okamžitĕ si vzpomene na Pána Kṛṣṇu. Proto Ho lze přijmout jako viṣṇu-tattvu. Jinak řečeno, Pán Caitanya je samotný Pán Kṛṣṇa.

To, že Pán Caitanya je Pán Kṛṣṇa, dále potvrzují slova sāṅgopāṅgāstra- -pārṣadam. Jeho tĕlo neustále zdobí santálové dřevo a santálová pasta. Svojí zcela výjimečnou krásou si podmaňuje všechny lidi tohoto vĕku. Když Pán sestupuje jindy, používá občas k poražení démonských lidí své zbranĕ, ale v tomto vĕku si je podmaňuje svojí dokonale přitažlivou postavou jako Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že Jeho krása je Jeho astra neboli zbraň k pokoření démonů. Rozumí se, že díky Jeho dokonalé přitažlivosti s Ním všichni polobozi žili jako Jeho společníci. Jeho činy byly neobvyklé a Jeho společníci úžasní. Když šířil saṅkīrtanové hnutí, zaujal tím mnoho velkých učenců a ācāryů, zvláštĕ v Bengálsku a Uríse. Pána Caitanyu vždy doprovázejí Jeho nejbližší druhové, jako je Pán Nityānanda, Advaita, Gadādhara a Śrīvāsa.

Śrīla Jīva Gosvāmī cituje verš z védské literatury, který říká, že není nutné provádĕt okázalé obĕti nebo obřady. Vysvĕtluje to tak, že místo tĕchto vnĕjších pompézních činností by se mĕli všichni lidé bez ohledu na kastu, barvu pleti či vyznání sejít a uctívat Pána Caitanyu zpíváním Hare Kṛṣṇa. Kṛṣṇa-varṇaṁ tviṣākṛṣṇam znamená, že by mĕl být kladen důraz na jméno Kṛṣṇy. Pán Caitanya učil filosofii vĕdomí Kṛṣṇy a zpíval Kṛṣṇovo jméno. Mĕl by tedy být uctíván tak, že se všichni sejdou a budou zpívat mahā- -mantru: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Šířit uctívání v kostelech, chrámech nebo mešitách již není možné, protože o to lidé ztratili zájem. Zpívat Hare Kṛṣṇa však mohou kdykoliv a kdekoliv. Uctíváním Pána Caitanyi tak mohou provádĕt tu nejvznešenĕjší činnost a splnit nejvyšší účel náboženství, kterým je uspokojit Svrchovaného Pána.

Śrīla Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, slavný žák Pána Caitanyi, řekl: „Protože byly zásady transcendentální oddané služby ztraceny, zjevil se Śrī Kṛṣṇa Caitanya, aby znovu přinesl proces oddanosti. Je tak milostivý, že rozdává lásku ke Kṛṣṇovi. Každý by mĕl být čím dál více přitahován k Jeho lotosovým nohám, jako bzučící včely přitahuje lotosový kvĕt.“