Text 135
kabhu yadi ei premāra ha-iye āśraya
tabe ei premānandera anubhava haya
kabhu – nĕkdy; yadi – jestliže; ei – této; premāra – lásky; ha-iye – stanu se; āśraya – sídlem; tabe – potom; ei – této; prema-ānandera – blaženosti lásky; anubhava – prožitek; haya – je.
„Blaženost této lásky budu moci vychutnat pouze tehdy, stanu-li se kdy sám jejím sídlem.“
Ve vztahu k výmĕnám lásky mezi Kṛṣṇou a Jeho oddaným jsou velice důležitá slova viṣaya a āśraya. Oddaný se nazývá āśraya a jeho milovaný, Kṛṣṇa, je viṣaya. Opĕtování lásky mezi āśrayou a viṣayou obsahuje různé přísady, známé jako vibhāva, anubhāva, sāttvika a vyabhicārī. Vibhāva se dĕlí do dvou kategorií, ālambana a uddīpana. Do ālambany patří āśraya a viṣaya. V láskyplných vztazích Rādhy a Kṛṣṇy je Rādhāranī āśraya a Kṛṣṇa viṣaya. Transcendentální vĕdomí Pánu říká: „Jsem Kṛṣṇa a zakouším blaženost jako viṣaya. Avšak blaženost, kterou prožívá Rādhārānī, āśraya, je mnohokrát vĕtší než ta, kterou prožívám Já.“ Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby zažil blaženost āśrayi.