Text 132

V této souvislosti se můžeme zmínit o příhodĕ, která se odehrála mezi našimi dvĕma sannyāsīmi, když jsme kázali Hare Kṛṣṇa mahā- -mantru v Haidarábádu. Jeden z nich prohlašoval, že „Hare Rāma“ se vztahuje na Śrī Balarāmu, a ten druhý s tím nesouhlasil a tvrdil, že „Hare Rāma“ znamená Pán Rāma. Nakonec se tento spor donesl až ke mnĕ, a já jsem odpovĕdĕl, že pokud nĕkdo říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Pán Rāmacandra, a nĕkdo jiný říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Śrī Balarāma, mají oba pravdu, protože mezi Śrī Balarāmem a Pánem Rāmou není rozdíl. Zde ve Śrī Caitanya-caritāmṛtĕ se dozvídáme, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vyslovil stejný závĕr:

Pokud nĕkdo volá na Pána Rāmacandru Hare Rāma, s pochopením, že to znamená „Ó Pane Rāmacandro!“, je to naprosto v pořádku. Říci, že Hare Rāma znamená „Ó Śrī Balarāmo!“, je také správné. Ti, kdo jsou si vĕdomi viṣṇu-tattvy, se o takové drobnosti nepřou.

V Laghu-bhāgavatāmṛtĕ Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvĕtlil, že Kṛṣṇa je jak Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, tak Nārāyaṇa v duchovním svĕtĕ, a ještĕ se expanduje na čtveřici podob známých jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Vyvrátil tak myšlenku, že Kṛṣṇa je inkarnací Nārāyaṇa. Nĕkteří oddaní si totiž myslí, že Nārāyaṇa je původní Osobnost Božství a Kṛṣṇa je inkarnace. Dokonce i Śaṅkarācārya přijal ve svém komentáři k Bhagavad-gītĕ Nārāyaṇa jako transcendentální Osobnost Božství, jež se zjevila jako Kṛṣṇa, syn Devakī a Vasudevy. Tato skutečnost tedy může být tĕžko pochopitelná. Gauḍīya vaiṣṇava-sampradāya vedená Rūpou Gosvāmīm ale prosadila princip Bhagavad-gīty, že vše pochází z Kṛṣṇy. Ten v Bhagavad-gītĕ říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem původní zdroj všeho.“ Slovo „všeho“ zahrnuje i Nārāyaṇa. Ve své Laghu-bhāgavatāmṛtĕ tedy Rūpa Gosvāmī jednoznačnĕ prokázal, že původní Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nikoliv Nārāyaṇa.

V tomto ohledu citoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.2.15), který říká:

„Jsou-li Pánovi čistí oddaní, jako je Vasudeva, příliš obtĕžováni nebezpečnými démony, jako je Kaṁsa, Pán Kṛṣṇa se spojí se všemi svými expanzemi určenými k zábavám, jako je například Pán Vaikuṇṭhy, a zjeví se, přestože je nezrozený, stejnĕ jako se zjeví oheň třením dřívek araṇi.“ Dřevo araṇi se používá k zažehnutí obĕtního ohnĕ bez použití zápalek nebo jiného plamene. Podobnĕ jako se ze dřeva araṇi objeví oheň, objeví se i Nejvyšší Pán, nastanou-li třenice mezi oddanými a neoddanými. Když se Kṛṣṇa zjeví, přichází v úplnosti; zahrnuje v sobĕ všechny své expanze, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Kṛṣṇa je vždy spojen se svými dalšími inkarnacemi, jako je Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara- -Nārāyaṇa, Hayagrīva a Ajita. Ve Vrindávanu Pán Kṛṣṇa také nĕkdy projevuje činnosti tĕchto inkarnací.

V Brahmāṇḍa Purāṇĕ se říká: „Ten samý Pán, Osobnost Božství, jenž je na Vaikuṇṭĕ známý jako čtyřruký Nārāyaṇa, přítel všech živých bytostí, a v oceánu mléka jako Pán Śvetadvīpu a jenž je nejlepším ze všech puruṣů, se zjevil jako syn Nandy. V ohni se nachází mnoho různĕ velkých jisker; nĕkteré jsou velké, jiné malé. Malé jiskry jsou přirovnány k živým bytostem, a ty velké ke Kṛṣṇovým expanzím v podobĕ Viṣṇuů. Všechny inkarnace vycházejí z Kṛṣṇy a na konci svých zábav zase s Kṛṣṇou splynou.“

V různých Purāṇāch je proto Kṛṣṇa popisován nĕkdy jako Nārāyaṇa a jindy jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu nebo Vaikuṇṭhanātha, Pán Vaikuṇṭhy. Jelikož je Kṛṣṇa vždy úplný, je v Nĕm i Mūla- saṅkarṣaṇa, a protože se všechny inkarnace projevují z Mūla-saṅkarṣaṇa, znamená to, že pouhou svou svrchovanou vůlí může projevit různé inkarnace dokonce i v Kṛṣṇovĕ přítomosti. Velcí svĕtci proto Pána oslavují pod různými jmény. Je-li tedy ona původní osobnost, která je zdrojem všech inkarnací, nĕkdy sama popsána jako inkarnace, není to protiklad.