Text 36

Tento verš je z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.278) Śrīly Rūpy Gosvāmīho, který stejné téma rozebírá i ve své Laghu-bhāgavatāmṛtĕ (Pūrva 5.41), kde se odvolává na Viṣṇu Purāṇu (4.15.1). Maitreya Muni se tam ptá Parāśary v souvislosti s Jayou a Vijayou, jak je možné, že se Hiraṇyakaśipu ve svém dalším zrození stal Rāvaṇou a užíval si dokonce více hmotného bohatství než polobozi, ale nedosáhl osvobození. Pozdĕji, když mĕl v tĕle Śiśupāly s Kṛṣṇou spor, při kterém byl zabit, však dosáhl osvobození splynutím s tĕlem Pána Kṛṣṇy. Parāśara vysvĕtlil, že Hiraṇyakaśipu nepoznal, že Pán Nṛsiṁhadeva je Pán Viṣṇu. Považoval Ho za nĕjakou živou bytost, která svou moc získala díky různým zbožným činnostem. Pod vlivem kvality vášnĕ tuto podobu nepochopil, a tak Pána Nṛsiṁhadevu považoval za obyčejnou živou bytost. Hiraṇyakaśipu nicménĕ zahynul rukou Pána Nṛsiṁhadevy, což mu umožnilo stát se Rāvaṇou a vlastnit neomezené bohatství. Jako Rāvaṇa, obklopený neomezeným smyslovým požitkem, však nemohl přijmout Pána Rāmu jako Osobnost Božství. Takže i když ho Pán Rāma zabil, osvobození sāyujya neboli splynutí s tĕlem Pána nedosáhl. V tĕle Rāvaṇy ho příliš přitahovala Rāmova žena Jānakī, což mu umožnilo vidĕt Pána Rāmu, ale místo aby Ho přijal jako inkarnaci Viṣṇua, považoval Jej za obyčejnou živou bytost. Když tedy byl potom zabit rukou Rāmy, dostal možnost narodit se jako Śiśupāla a mít nezmĕrné bohatství, díky kterému si myslel, že může s Kṛṣṇou soupeřit. Śiśupāla sice Kṛṣṇovi neustále závidĕl, ale často vyslovoval Jeho jméno a neustále myslel na Kṛṣṇovy překrásné rysy. Toto neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu a vyslovování Jeho jména, byť s nevraživostí, ho zbavilo znečištĕní hříšnými činnostmi. Když potom Śiśupālu jako nepřítele zabila Kṛṣṇova Sudarśana cakra, jeho neustálé vzpomínání na Kṛṣṇu odstranilo reakce za jeho hříchy, a tak dosáhl osvobození splynutím s tĕlem Pána.

Na tomto příbĕhu můžeme vidĕt, že i ten, kdo na Kṛṣṇu myslí jako Jeho nepřítel a je Kṛṣṇou zabit, může být osvobozen splynutím s Kṛṣṇovým tĕlem. Jakého postavení potom musí dosáhnout oddaní, kteří na Kṛṣṇu myslí vždy příznivĕ, jako na svého Pána či přítele? Tito oddaní musí získat lepší postavení než nabízí Brahmaloka, což je pouze neosobní záře Kṛṣṇova tĕla. Oddaní nemohou skončit v neosobní záři Brahmanu, se nímž si přejí splynout impersonalisté, ale jsou umístĕni na Vaikuṇṭhaloku či Kṛṣṇaloku.

Tento rozhovor mezi Maitreyou Munim a Parāśarou Munim se soustředil okolo otázky, zda oddaní přicházejí do hmotného svĕta v každém vĕku jako Jaya a Vijaya, kteří byli za tímto účelem prokleti Kumāry. Když Parāśara poučoval Maitreyu o Hiraṇyakaśipuovi, Rāvaṇovi a Śiśupālovi, nezmínil se o tom, že tito démoni byli dříve Jaya a Vijaya. Popsal pouze jejich převtĕlování po tři životy za sebou. Společníci Nejvyšší Osobnosti Božství z Vaikuṇṭhy nemusí nutnĕ přijímat role Pánových nepřátel pokaždé, když se Pán zjeví. K „poklesnutí“ Jayi a Vijayi došlo v jednom určitém vĕku; Jaya a Vijaya nesestupují v každém vĕku, aby jednali jako démoni. Představa, že nĕkteří z Pánových společníků musí z Vaikuṇṭhy poklesnout v každém vĕku, je naprosto mylná.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má všechny sklony, které lze najít u živých bytostí, neboť On je tou nejpřednĕjší z nich. Je proto přirozené, že Pán Viṣṇu chce také nĕkdy bojovat. Stejnĕ jako chce nĕkdy tvořit, užívat si, být přítelem, přijmout matku a otce a tak dále, má také sklony k boji. Nĕkdy si významní velkostatkáři a králové vydržují zápasníky, se kterými pak pro zábavu zápasí, a to samé dĕlá i Pán Viṣṇu. Démoni, kteří s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, v hmotném svĕtĕ bojují, jsou nĕkdy Jeho společníci. Je-li v dobĕ, kdy chce Pán bojovat, nedostatek démonů, přimĕje nĕkteré své společníky z Vaikuṇṭhy, aby vystupovali jako démoni. Když je tedy řečeno, že Śiśupāla splynul s tĕlem Kṛṣṇy, musíme mít na zřeteli, že v tomto případĕ se nejednalo o Jayu nebo Vijayu, ale o skutečného démona.

Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtĕ vysvĕtlil, že osvobození splynutím s Pánovou září Brahmanu nelze považovat za nejvyšší úspĕch v životĕ, protože tohoto osvobození dosáhli i démoni, jako byl Kaṁsa, známí svým zabíjením brāhmaṇů a krav. Oddaní toto osvobození považují za odporné. Oddaní jsou ve skutečnosti na transcendentální úrovni, kdežto neoddaní jsou uchazeči o pekelné životní podmínky. Mezi životy oddaných a démonů je vždy rozdíl, a jejich realizace se liší jako nebe a peklo.

Démoni se k oddaným chovají vždy zlomyslnĕ a také zabíjejí brāhmany a krávy. Démonům může splynutí se září Brahmanu připadat slavné, ale pro oddané je to nĕco hrozného. Cílem života oddaného je dosáhnout dokonalosti v lásce k Nejvyšší Osobnosti Božství. Ti, kdo chtĕjí splynout se září Brahmanu, jsou stejnĕ odporní jako démoni. Oddaní, kteří se chtĕjí s Nejvyšším Pánem sdružovat, aby Mu mohli s transcendentální láskou sloužit, stojí mnohem výše.