Text 5
mūka kavitva kare yāṅ-sabāra smaraṇe
paṅgu giri laṅghe, andha dekhe tārā-gaṇe
mūka – nĕmý; kavitva – básníkem; kare – se stane; yāṅ – jich; sabāra – všech; smaraṇe – vzpomínáním; paṅgu – chromý; giri – hory; laṅghe – překročí; andha – slepý; dekhe – vidí; tārā-gaṇe – hvĕzdy.
Díky vzpomínání na lotosové nohy Pañca-tattvy se nĕmý stane básníkem, chromý hory překročí a slepec spatří hvĕzdy na nebi.
Ve vaiṣṇavské filosofii existují tři způsoby, jak dosáhnout dokonalosti: sādhana-siddhi je dokonalost dosažená konáním oddané služby podle předepsaných zásad, nitya-siddhi je vĕčná dokonalost dosažená tím, že nikdy nezapomeneme na Kṛṣṇu, a kṛpā-siddhi je dokonalost dosažená milostí duchovního mistra nebo jiného vaiṣṇavy. Kavirāja Gosvāmī zde zdůrazňuje kṛpā-siddhi, dokonalost dosaženou milostí vyšších autorit. Tato milost nezávisí na tom, jak je oddaný kvalifikovaný. Díky této milosti může oddaný, i přestože je nĕmý, dokonale mluvit nebo psát o slávĕ Pána, i když je chromý, může překročit hory, a dokonce i když je slepý, může vidĕt hvĕzdy na nebi.