Text 142
ekasya śrutam eva lumpati matiṁ kṛṣṇeti nāmākṣaraṁ
sāndronmāda-paramparām upanayaty anyasya vaṁśī-kalaḥ
eṣa snigdha-ghana-dyutir manasi me lagnaḥ paṭe vīkṣaṇāt
kaṣṭaṁ dhik puruṣa-traye ratir abhūn manye mṛtiḥ śreyasī
ekasya – jedné osoby; śrutam – vyslechnutá; eva – určitĕ; lumpati – unese; matim – mysl; kṛṣṇa iti – Kṛṣṇa; nāma-akṣaram – písmena tohoto jména; sāndra-unmāda – silného šílenství; paramparām – sprchu; upanayati – přináší; anyasya – dalšího; vaṁśī-kalaḥ – melodie flétny; eṣaḥ – ten třetí; snigdha – dávající lásku; ghana-dyutiḥ – záře jako od blesku; manasi – v mysli; me – Mojí; lagnaḥ – připoutanost; paṭe – na obrázku; vīkṣaṇāt – díky vidĕní; kaṣṭam dhik – ó, hanba Mi; puruṣa-traye – ke třem osobám; ratiḥ – připoutanost; abhūt – objevila se; manye – myslím; mṛtiḥ – smrt; śreyasī – lepší.
„(Śrīmatī Rādhārāṇī prožívala prvotní pouto ke Kṛṣṇovi (pūrva-rāga) a myslela si:) ,Od té doby, co jsem uslyšela jméno toho, jemuž říkají Kṛṣṇa, jsem se témĕř pomátla. Je tu také další osoba, která hraje na flétnu takovým způsobem, že se v Mém srdci při zaslechnutí tĕch tónů probouzí intenzivní šílenství. A pak je tu ještĕ třetí osoba, k níž Moje mysl přilne hned, jak na obrázku uvidím Její nádhernou záři podobnou blesku. Myslím si proto, že jsem zatracena, protože jsem připoutaná ke třem osobám najednou. Bylo by pro mne tedy nejlepší, kdybych zemřela.̀ “
Tento verš je z Vidagdha-mādhavy 2.9.