Text 154
antaḥ-kleśa-kalaṅkitāḥ kila vayaṁ yāmo ’dya yāmyāṁ purīṁ
nāyaṁ vañcana-sañcaya-praṇayinaṁ hāsaṁ tathāpy ujjhati
asmin sampuṭite gabhīra-kapaṭair ābhīra-pallī-viṭe
hā medhāvini rādhike tava kathaṁ premā garīyān abhūt
antaḥ-kleśa-kalaṅkitāḥ – znečištĕné vnitřním utrpením, které pokračuje dokonce i po smrti; kila – zajisté; vayam – všechny; yāmaḥ – jdeme; adya – nyní; yāmyām – Yamarājova; purīm – do sídla; na – ne; ayam – tyto; vañcana-sañcaya – podvody; praṇayinam – namířené na; hāsam – úsmĕv; tathāpi – přesto; ujjhati – vzdá se; asmin – v tomto; sampuṭite – naplnĕný; gabhīra – hlubokou; kapaṭaiḥ – lstí; ābhīra-pallī – z vesnice pastevců; viṭe – k nĕjakému prostopášníkovi; hā – bĕda; medhāvini – ó ty, která jsi tak inteligentní; rādhike – Śrīmatī Rādhārāṇī; tava – Tvoje; katham – jak; premā – láska; garīyān – tak velká; abhūt – stala se.
„ ,Naše srdce jsou tak znečištĕná utrpením, že určitĕ spĕjeme do pekelného království. Kṛṣṇa však přesto se svými půvabnými láskyplnými úsmĕvy plnými falše nepřestane. Ó Śrīmatī Rādhārāṇī, jsi tak inteligentní. Jak ses mohla tolik zamilovat do tohoto proradného svůdníka z vesnice pastevců?̀ “
Tímto veršem (Vidagdha-mādhava 2.37) oslovuje Rādhārāṇī další Její důvĕrná přítelkynĕ, Lalitā-sakhī.