Text 160
kvacid bhṛṅgī-gītaṁ kvacid anila-bhaṅgī-śiśiratā
kvacid vallī-lāsyaṁ kvacid amala-mallī-parimalaḥ
kvacid dhārā-śālī karaka-phala-pālī-rasa-bharo
hṛṣīkāṇāṁ vṛndaṁ pramadayati vṛndāvanam idam
kvacit – nĕkde; bhṛṅgī-gītam – písnĕ bzučících čmeláků; kvacit – nĕkde; anila-bhaṅgī-śiśiratā – chládek z poryvů jemných vánků; kvacit – nĕkde; vallī-lāsyam – tančení popínavých rostlin; kvacit – nĕkde; amala-mallī-parimalaḥ – čistá vůnĕ kvĕtů mallikā; kvacit – nĕkde; dhārā-śālī – oplývající sprškami; karaka-phala-pālī – granátových jablíček; rasa-bharaḥ – hojnost šťávy; hṛṣīkāṇām – smyslů; vṛndam – skupinĕ; pramadayati – přináší radost; vṛndāvanam – vrindávanský les; idam – tento.
„ ,Můj drahý příteli, tento vrindávanský les velmi tĕší naše smysly různými způsoby. Nĕkde v rojích zpívají čmeláci a nĕkde je ovzduší ochlazováno jemnými vánky. Jinde zase tančí popínavé rostliny a vĕtve stromů, kvĕty mallikā šíří svou vůni a z četných granátových jablíček neustále vytékají proudy šťávy.̀ “
Tento verš (Vidagdha-mādhava 1.31) pronesl Pán Kṛṣṇa ke svému příteli, pasáčkovi Madhumaṅgalovi.