Text 166
jaṅghādhas-taṭa-saṅgi-dakṣiṇa-padaṁ kiñcid vibhugna-trikaṁ
sāci-stambhita-kandharaṁ sakhi tiraḥ-sañcāri-netrāñcalam
vaṁśīṁ kuṭmalite dadhānam adhare lolāṅgulī-saṅgatāṁ
riṅgad-bhrū-bhramaraṁ varāṅgi paramānandaṁ puraḥ svī-kuru
jaṅghā – holenĕ; adhaḥ-taṭa – u nižšího okraje; saṅgi – spojená; dakṣiṇa-padam – pravá noha; kiñcit – lehce; vibhugna-trikam – střed tĕla prohnutý ve třech místech; sāci-stambhita-kandharam – jehož krk je prohnut do strany; sakhi – ó přítelkynĕ; tiraḥ-sañcāri – tĕkají do stran; netra-añcalam – jehož oči; vaṁśīm – flétnu; kuṭmalite – sevřeným jako poupĕ kvĕtu; dadhānam – přikládající; adhare – ke rtům; lola-aṅgulī-saṅgatām – přidává prsty pohybující se sem a tam; riṅgat-bhrū – jehož pomalu se pohybující obočí; bhramaram – jako čmeláci; vara-aṅgi – ó nejkrásnĕjší; parama-ānandam – zosobnĕní blaženosti; puraḥ – stojící před Tebou; svī-kuru – jen přijmi.
„ ,Ó nejkrásnĕjší z mých přítelkyň, přijmi prosím Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který před Tebou stojí plný transcendentální blaženosti. Jeho oči tĕkají ze strany na stranu a obočí se pomalu pohybuje na Jeho lotosu podobné tváři jako čmeláci. Stojí s
Toto je verš 27 ze čtvrtého dĕjství Lalita-mādhava-nāṭaky, hry o deseti dĕjstvích od Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Lalitadevī ho vyslovila před Rādhārāṇī.