Text 169
balād akṣṇor lakṣmīḥ kavalayati navyaṁ kuvalayaṁ
mukhollāsaḥ phullaṁ kamala-vanam ullaṅghayati ca
daśāṁ kaṣṭām aṣṭāpadam api nayaty āṅgika-rucir
vicitraṁ rādhāyāḥ kim api kila rūpaṁ vilasati
balāt – silou; akṣṇoḥ – tĕch dvou očí; lakṣmīḥ – krásu; kavalayati – pohlcuje; navyam – čerstvĕ rozkvetlého; kuvalayam – lotosu; mukha-ullāsaḥ – krása Její tváře; phullam – rozkvetlých; kamala-vanam – les lotosových kvĕtů; ullaṅghayati – překonává; ca – také; daśām – do postavení; kaṣṭām – bolestného; aṣṭā-padam – zlato; api – dokonce; nayati – přivádí; āṅgika-ruciḥ – tĕlesný lesk; vicitram – úžasná; rādhāyāḥ – Śrīmatī Rādhārāṇī; kim api – nĕjaká; kila – zajisté; rūpam – krása; vilasati – projevuje se.
„ ,Krása očí Śrīmatī Rādhārāṇī násilím pohlcuje krásu čerstvĕ rozkvetlých modrých lotosových kvĕtů a krása Její tváře překonává krásu celého háje lotosů v
Tento verš pochází z Vidagdha-mādhavy (1.32) a vyslovila ho Paurṇamāsī.