Text 190
saha-cari nirātaṅkaḥ ko ’yaṁ yuvā mudira-dyutir
vraja-bhuvi kutaḥ prāpto mādyan mataṅ-gaja-vibhramaḥ
ahaha caṭulair utsarpadbhir dṛg-añcala-taskarair
mama dhṛti-dhanaṁ cetaḥ-koṣād viluṇṭhayatīha yaḥ
saha-cari – ó Má drahá přítelkynĕ; nirātaṅkaḥ – beze strachu; kaḥ – kdo; ayam – tento; yuvā – mladík; mudira-dyutiḥ – zářící jako bleskem ozářený mrak; vraja-bhuvi – ve vradžské zemi, Vrindávanu; kutaḥ – odkud; prāptaḥ – získal; mādyan – omámený; mataṅgaja – jako slon; vibhramaḥ – jehož zábavy; ahaha – bĕda; caṭulaiḥ – velmi neklidný; utsarpadbhiḥ – toulá se všude; dṛk-añcala-taskaraiḥ – pohledy, které jsou jako zlodĕji; mama – Mého; dhṛti-dhanam – pokladnici Mého odhodlání; cetaḥ – srdce; koṣāt – z hloubi; viluṇṭhayati – loupí; iha – zde ve Vrindávanu; yaḥ – osoba, která.
„ ,Moje drahá přítelkynĕ, kdo je tento nebojácný mladík? Září jako bleskem ozářený mrak a při svých kratochvílích se potuluje jako šílený slon. Odkud do Vrindávanu přišel? Bĕda, svými neklidnými pohyby a přitažlivými pohledy vykrádá z pokladnice Mého srdce poklad Mého odhodlání.̀ “
Tento verš (z Lalita-mādhavy 2.11) pronesla Śrīmatī Rādhārāṇī ke své přítelkyni Lalitādevī.