Text 105
mahā-bhāgavata haridāsa — parama-vidvān
e saubhāgya lāgi’ āge karilā prayāṇa
mahā-bhāgavata – velký oddaný; haridāsa – Haridāsa Ṭhākura; parama-vidvān – nejučenĕjší; e saubhāgya lāgi' – díky svému velkému štĕstí; āge – první; karilā prayāṇa – odešel.
Haridāsa Ṭhākura byl nejen nejvĕtší oddaný Pána, ale také velký učenec. Mĕl to velké štĕstí, že odešel dřív než Śrī Caitanya Mahāprabhu.
O Haridāsovi Ṭhākurovi je zde zmínka jako o nejvĕtším učenci, parama-vidvān. Nejdůležitĕjší vĕdou je ve skutečnosti vĕda o tom, jak se vymanit ze spárů hmotné existence. Každý, kdo tuto vĕdu zná, musí být považován za nejvĕtšího učence. Každý, kdo zná dočasnou situaci v tomto hmotném svĕtĕ a umí dosáhnout trvalé situace ve svĕtĕ duchovním, kdo ví, že Nejvyšší Osobnost Božství se nachází za hranicemi našeho experimentálního poznání, je považován za nejvzdĕlanĕjšího učence. Protože Haridāsa Ṭhākura tuto vĕdu dokonale ovládal, je zde popsán jako parama-vidvān. Osobnĕ kázal důležitost zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, která je schválena zjevenými písmy. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.24) stojí:
iti puṁsārpitā viṣṇau
bhaktiś cen nava-lakṣaṇā
kriyeta bhagavaty addhā
tan manye 'dhītam uttamam
Existuje devĕt způsobů oddané služby Kṛṣṇovi, z nichž nejdůležitĕjší jsou śravaṇaṁ kīrtanam – naslouchání a opĕvování. Haridāsa Ṭhākura tuto vĕdu dobře znal, proto může být odbornĕ nazván sarva-śāstrādhītī. Každý, kdo si osvojil esenci všech védských písem, musí být známý jako osoba prvotřídního vzdĕlání, s úplným poznáním všech śāster.