KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Text 1: S úctou se klaním Haridāsovi Ṭhākurovi a jeho pánovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který tančil s tĕlem Haridāse Ṭhākura v náručí.

Text 2: Sláva nanejvýš milostivému Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, který je nesmírnĕ drahý Advaitovi Ācāryovi a Pánu Nityānandovi!

Text 3: Sláva pánovi Śrīnivāse Ṭhākura! Sláva pánovi Haridāse Ṭhākura! Sláva drahému pánovi Gadādhara Paṇḍita! Sláva pánovi života Svarūpy Dāmodara!

Text 4: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi, který je nesmírnĕ drahý Kāśīmu Miśrovi! Je pánem života Jagadānandy a pánem Rūpy Gosvāmīho, Sanātany Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho.

Text 5: Sláva transcendentální podobĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství! Můj drahý Pane, dej mi prosím ze své bezpříčinné milosti útočištĕ u svých lotosových nohou.

Text 6: Sláva Pánu Nityānandovi, který je životem Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Můj drahý Pane, dej mi prosím oddanou službu Tvým lotosovým nohám.

Text 7: Sláva Advaitovi Ācāryovi, vůči nĕmuž se Śrī Caitanya Mahāprabhu pro Jeho vĕk a váženost chová jako ke svému představenému! Dej mi prosím službu u Tvých lotosových nohou.

Text 8: Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože Pán je jejich životem! Obdařte mne prosím všichni oddanou službou.

Text 9: Všechna sláva Rūpovi Gosvāmīmu, Sanātanovi Gosvāmīmu, Jīvovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu a Gopālovi Bhaṭṭovi Gosvāmīmu, šesti Gosvāmīm z Vrindávanu! Ti všichni jsou mými pány.

Text 10: Toto vyprávĕní o zábavách a vznešených vlastnostech Pána píši díky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho společníků. Nevím, jak psát správnĕ, ale tím, že píši tato vyprávĕní, se očišťuji.

Text 11: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak společnĕ se svými oddanými sídlil v Džagannáth Purí a tĕšil se ze společného zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 12: Přes den Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, zpíval a navštĕvoval chrám Pána Jagannātha a v noci si ve společnosti svých nejdůvĕrnĕjších oddaných, jako byl Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, vychutnával nektar transcendentálních nálad zábav Pána Śrī Kṛṣṇy.

Text 13: Śrī Caitanya Mahāprabhu své dny šťastnĕ trávil v Níláčale, Džagannáth Purí. Vlivem pocitů odloučení od Kṛṣṇy projevoval po celém tĕle mnoho transcendentálních příznaků.

Text 14: Tyto příznaky se den za dnem zintenzivňovaly a v noci ještĕ více. Všechny příznaky, jako je transcendentální úzkost, neklid a bláznivá mluva, byly přítomné přesnĕ tak, jak jsou popsané v śāstrāch.

Text 15: Hlavní pomocníci v zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Svarūpa Dāmodara Gosvāmī a Rāmānanda Rāya, byli s Pánem ve dne v noci.

Text 16: Jednoho dne šel Govinda, osobní služebník Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, s velkou radostí odnést zbytky jídla Pána Jagannātha Haridāsovi Ṭhākurovi.

Text 17: Když Govinda přišel k Haridāsovi Ṭhākurovi, uvidĕl ho, jak leží na zádech a velmi pomalu zpívá svoje kola.

Text 18: Govinda řekl: „Prosím vstaň a přijmi toto mahā-prasādam.“

Text 19: „Jak bych mohl jíst, když jsem nedokončil svůj pravidelný počet kol? Ty jsi ale přinesl mahā-prasādam, a to nemohu odmítnout.“

Text 20: Po tĕchto slovech se k mahā-prasādam pomodlil, kousíček si vzal a snĕdl.

Text 21: Dalšího dne za Haridāsem přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu a zeptal se ho: „Jsi v pořádku, Haridāsi?“

Text 22: Haridāsa se Pánu poklonil a odpovĕdĕl: „Moje tĕlo je v pořádku, ale mysl a inteligence jsou nemocné.“

Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Haridāse dále zeptal: „Víš, co máš za nemoc?“

Text 24: „Už jsi zestárl,“ řekl Pán, „tak můžeš snížit počet kol, která každý den zpíváš. Ty jsi již osvobozený, takže nemusíš tak přísnĕ dodržovat usmĕrňující zásady.“

Text 25: „Tvojí rolí v této inkarnaci bylo osvobozovat obyčejné lidi. Už jsi kázal slávu svatého jména Pána v tomto svĕtĕ dostatečnĕ.“

Text 26: Pán na závĕr řekl: „Nyní prosím sniž počet Hare Kṛṣṇa mahā-manter, které pravidelnĕ zpíváš.“

Text 27: „Narodil jsem se v nízké rodinĕ, mám odporné tĕlo a neustále se vĕnuji nízkým činnostem. Jsem proto nejnižší a nejzavrženíhodnĕjší z lidí.“

Text 28: „Nikdo by mĕ nemĕl spatřit a jsem nedotknutelný, ale Ty jsi mne přijal jako svého služebníka. To znamená, že jsi mne vysvobodil z pekelných podmínek a pozvedl na úroveň Vaikuṇṭhy.“

Text 29: „Můj drahý Pane, jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství a jednáš podle své svobodné vůle. Způsobuješ, že celý svĕt tančí a jedná tak, jak Ty si přeješ.“

Text 30: „Můj drahý Pane, ze své milosti jsi mne roztančil mnoha způsoby. Dostal jsem například śrāddha-pātru, která mĕla být nabídnuta prvotřídním brāhmaṇům. Jedl jsem ji i přesto, že jsem se narodil v rodinĕ pojídačů masa.“

Text 31: „Již velmi dlouhou dobu mám jednu touhu. Myslím, můj Pane, že již brzy ukončíš své zábavy v tomto hmotném svĕtĕ.“

Text 32: „Přeji si, abys mi neukazoval tuto závĕrečnou kapitolu svých zábav. Nech prosím moje tĕlo padnout ve Tvé přítomnosti dřív, než k tomu dojde.“

Text 33: „Chtĕl bych polapit Tvé lotosové nohy do svého srdce a hledĕt na Tvou mĕsíci podobnou tvář.“

Text 34: „Svým jazykem budu zpívat Tvé svaté jméno, ,Śrī Kṛṣṇa Caitanya!̀ To je má touha. Prosím nech mĕ vzdát se tĕla tímto způsobem.“

Text 35: „Ó nejmilostivĕjší Pane, pokud to Tvá milost umožní, splň mi prosím tuto moji touhu.“

Text 36: „Nechť toto tĕlo nízkého původu padne před Tebou. Díky Tobĕ je dosažení této dokonalosti všech mých tužeb možné.“

Text 37: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Haridāsi, Kṛṣṇa je tak milostivý, že musí vykonat vše, po čem toužíš.“

Text 38: „Ale Já za všechno své štĕstí vdĕčím tvé společnosti. Není to od tebe pĕkné, že chceš odejít a nechat Mĕ tu.“

Text 39: Haridāsa Ṭhākura se chytil lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a řekl: „Můj Pane, nevytvářej iluzi! Musíš mi prokázat tuto milost, i když jsem tak pokleslý!“

Text 40: „Můj Pane, jsou tu mnohé úctyhodné osobnosti, milióny oddaných, kteří by mi mohli sedĕt na hlavĕ. Ti všichni Ti pomáhají ve Tvých zábavách.“

Text 41: „Můj Pane, co je to za ztrátu, když zemře nepatrný hmyz, jako jsem já? Co je to za ztrátu pro hmotný svĕt, když zemře jeden mravenec?“

Text 42: „Můj Pane, ke svým oddaným chováš neustálou náklonnost. Já jsem sice jen napodobenina oddaného, ale přesto si přeji, abys mi splnil mou touhu. To je má nadĕje.“

Text 43: Śrī Caitanya Mahāprabhu musel odejít, aby vykonal své polední povinnosti, ale domluvili se, že příštího dne po zhlédnutí Pána Jagannātha opĕt přijde Haridāse Ṭhākura navštívit.

Text 44: Śrī Caitanya Mahāprabhu ho obejmul a odešel k moři, aby se tam vykoupal a vykonal své polední povinnosti.

Text 45: Příští den ráno, po návštĕvĕ Jagannāthova chrámu, šel Śrī Caitanya Mahāprabhu v doprovodu všech svých oddaných rychle navštívit Haridāse Ṭhākura.

Text 46: Śrī Caitanya Mahāprabhu a oddaní přišli k Haridāsovi Ṭhākurovi, a ten se poklonil u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a všech vaiṣṇavů.

Text 47: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal: „Můj drahý Haridāsi, co je nového?“

Text 48: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, okamžitĕ na dvoře zahájil velké společné zpívání. Vakreśvara Paṇḍita byl hlavním tanečníkem.

Text 49: Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm obklopili Haridāse Ṭhākura a začali se společným zpíváním.

Text 50: Śrī Caitanya Mahāprabhu začal před všemi velkými oddanými, jako byl Rāmānanda Rāya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, popisovat svaté vlastnosti Haridāse Ṭhākura.

Text 51: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu popisoval transcendentální vlastnosti Haridāse Ṭhākura, vypadalo to, jako by mĕl pĕt úst. Čím víc hovořil, tím víc narůstala Jeho blaženost.

Text 52: Po naslouchání o transcendentálních vlastnostech Haridāse Ṭhākura všichni přítomní oddaní užasli a s úctou se klanĕli u jeho lotosových nohou.

Text 53: Haridāsa Ṭhākura usadil Śrī Caitanyu Mahāprabhua před sebou a potom upřel své oči jako dva čmeláky na Pánovu lotosovou tvář.

Text 54: Lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua držel na svém srdci a pak sebral prach z nohou všech přítomných oddaných a dal si ho na hlavu.

Text 55: Znovu a znovu opakoval svaté jméno Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, a jak pil sladkost Pánovy tváře, z očí mu bez ustání tekly slzy.

Text 56: Za pronášení svatého jména „Śrī Kṛṣṇa Caitanya“ jeho životní vzduch opustil tĕlo.

Text 57: Při pohledu na úžasnou smrt Haridāse Ṭhākura z vlastní vůle, která byla jako smrt velkého mystického yogīho, si všichni vzpomnĕli na odchod Bhīṣmy.

Text 58: Jak všichni volali svatá jména „Hari“ a „Kṛṣṇa“, vytvářelo to velký hluk. Śrī Caitanyu Mahāprabhua zaplavila extáze lásky.

Text 59: Pán zvedl tĕlo Haridāse Ṭhākura a vzal je do náruče. Pak začal na dvoře tančit ve stavu extatické lásky.

Text 60: Všichni oddaní byli z extáze lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua bezmocní a začali také s extatickou láskou tančit a společnĕ zpívat.

Text 61: Śrī Caitanya Mahāprabhu nĕjakou dobu tančil a potom Mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī řekl o dalších obřadech, které je třeba pro tĕlo Ṭhākura Haridāse vykonat.

Text 62: Poté bylo tĕlo Haridāse Ṭhākura zvednuto na nosítka připomínající létající prostředek a za doprovodu společného zpívání odneseno na pláž.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil v čele průvodu a Vakreśvara Paṇḍita s ostatními oddanými zpíval a tančil vzadu.

Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu vykoupal tĕlo Haridāse Ṭhākura v moři a prohlásil: „Ode dneška se toto moře stalo velkým poutním místem.“

Text 65: Každý se napil vody, jež omyla lotosové nohy Haridāse Ṭhākura, a potom jeho tĕlo potřeli zbytky santálové pasty od Pána Jagannātha.

Text 66: Poté, co byla v písku vyhloubena jáma, do ní uložili tĕlo Haridāse Ṭhākura a na nĕ položili zbytky od Pána Jagannātha, jako jsou Jeho hedvábná lana, santálovou pastu, jídlo a šaty.

Text 67: Oddaní okolo tĕla zahájili společné zpívání a Vakreśvara Paṇḍita blaženĕ tančil.

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu sám svýma transcendentálníma rukama zasypal tĕlo Haridāse Ṭhākura pískem a volal přitom „Haribol! Haribol!“

Text 69: Celé tĕlo Haridāse Ṭhākura pokryli oddaní pískem a nahoře vytvořili mohylu. Tu pak ze všech stran ohradili plotem.

Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu okolo mohyly tančil a zpíval, až hlasitý zvuk svatého jména Hariho naplnil celý vesmír.

Text 71: Po saṅkīrtanu se Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu se svými oddanými vykoupal v moři. S velkou radostí tam plaval a vĕnoval se vodním hrám.

Text 72: Śrī Caitanya Mahāprabhu obřadnĕ obešel hrobku Haridāse Ṭhākura a pak odešel k bránĕ Simha-dvára u Jagannāthova chrámu. Celé mĕsto se zapojilo do společného zpívání a jeho hlasitý zvuk se rozléhal mĕstem.

Text 73: Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel k bránĕ Simha-dvára, rozprostřel část svého odĕvu a začal od tamních prodavačů žebrat prasādam.

Text 74: „Žebrám prasādam na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura,“ říkal Pán. „Dejte Mi prosím almužnu.“

Text 75: Jakmile to prodavači uslyšeli, přicházeli s velkými koši naplnĕnými prasādam, které s radostí předávali Pánu Caitanyovi.

Text 76: Svarūpa Dāmodara je však zastavil a prodavači se vrátili a posadili se i se svými koši do svých obchodů.

Text 77: Svarūpa Dāmodara poslal Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpátky do Jeho sídla a sám zůstal v doprovodu čtyř vaiṣṇavů a čtyř služebníků.

Text 78: Svarūpa Dāmodara všem prodavačům řekl: „Dejte mi od každého druhu prasādam čtyři hrsti.“

Text 79: Tak bylo shromáždĕno, zabaleno do různých balíků a na hlavách čtyř služebníků odneseno mnoho různého prasādam.

Text 80: Kromĕ Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho poslali velké množství prasādam také Vāṇīnātha Paṭṭanāyaka a Kāśī Miśra.

Text 81: Śrī Caitanya Mahāprabhu usadil všechny oddané do řad a osobnĕ začal s pomocí čtyř dalších mužů rozdávat prasādam.

Text 82: Śrī Caitanya Mahāprabhu nebyl zvyklý přijímat prasādam v malých dávkách. Na každý list proto naložil tolik, kolik by snĕdlo alespoň pĕt lidí.

Text 83: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal: „Posaď se prosím a dívej se. Prasādam budu rozdávat já a tito muži mi pomohou.“

Text 84: Ti čtyři – Svarūpa Dāmodara, Jagadānanda, Kāśīśvara a Śaṅkara – rozdávali prasādam bez zastavení.

Text 85: Nikdo z oddaných nezačal jíst prasādam, dokud nezačal jíst Pán. Toho dne však Pána pozval Kāśī Miśra.

Text 86: Kāśī Miśra tam tedy přišel a osobnĕ s velkou pozorností předložil prasādam Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a pobídl Ho, ať jí.

Text 87: Śrī Caitanya Mahāprabhu si sedl s Paramānandou Purīm a Brahmānandou Bhāratīm a společnĕ přijali prasādam. Všichni ostatní vaiṣṇavové začali jíst, když začal jíst On.

Text 88: Každý byl plný až po krk, protože Śrī Caitanya Mahāprabhu tĕm, kteří rozdávali, neustále říkal: „Dejte jim víc! Dejte jim víc!“

Text 89: Když všichni oddaní dojedli a umyli si ruce a ústa, Śrī Caitanya Mahāprabhu každého z nich ozdobil kvĕtinovou girlandou a santálovou pastou.

Text 90: Śrī Caitanya Mahāprabhu, zaplavený extází lásky, dal všem oddaným požehnání, a ti je vyslechli s velkým uspokojením.

Text 91-93: Śrī Caitanya Mahāprabhu dal toto požehnání: „Každý, kdo vidĕl oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura, každý, kdo zde tančil a zpíval, každý, kdo na tĕlo Haridāse Ṭhākura sypal písek, a každý, kdo se k této oslavĕ připojil, aby přijal prasādam, získá velmi brzy Kṛṣṇovu přízeň. Takovou úžasnou moc má spatření Haridāse Ṭhākura.“

Text 94: „Kṛṣṇa ke Mnĕ byl milostivý, a dal Mi společnost Haridāse Ṭhākura. A protože je ve svých přáních nezávislý, nyní Mi tuto společnost zase vzal.“

Text 95: „Když se Haridāsa Ṭhākura rozhodl opustit tento hmotný svĕt, nemĕl jsem sílu ho zadržet.“

Text 96: „Haridāsa Ṭhākura se dokázal vzdát svého života pouhým přáním stejnĕ jako Bhīṣma, o kterém jsme ze śāstry slyšeli, že zemřel jen proto, že si to přál.“

Text 97: „Haridāsa Ṭhākura byl korunním klenotem na hlavĕ tohoto svĕta. Bez nĕho je nyní svĕt o tento vzácný drahokam připraven.“

Text 98: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem řekl: „Řeknĕte ,Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi!̀ a zpívejte svaté jméno Hariho.“ Po tĕchto slovech začal sám tančit.

Text 99: Každý volal: „Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi, který vyjevil důležitost zpívání svatého jména Pána!“

Text 100: Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom se všemi oddanými rozloučil a se smíšenými pocity štĕstí i neštĕstí ulehl k odpočinku.

Text 101:
Tak jsem promluvil o vítĕzném odchodu Haridāse Ṭhākura. Každý, kdo tomuto vyprávĕní naslouchá, zajisté pevnĕ upne svou mysl na oddanou službu Kṛṣṇovi.
 

Text 102: Z této události odchodu Haridāse Ṭhākura a z velké pozornosti, kterou Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕnoval jeho oslavám, lze pochopit Jeho lásku ke svým oddaným. I když je nejvĕtším ze všech sannyāsīch, touhu Haridāse Ṭhākura zcela uspokojil.

Text 103: Když Haridāsa Ṭhākura prožíval poslední okamžiky svého života, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poskytl svou společnost a dovolil mu se Ho dotýkat. Potom vzal tĕlo Ṭhākura Haridāse do náruče a tančil s ním.

Text 104: Ze své bezpříčinné milosti Pán osobnĕ zakryl tĕlo Haridāse Ṭhākura pískem a osobnĕ vyžebral od prodavačů almužnu. Potom uspořádal velkou slavnost na oslavu odchodu Haridāse Ṭhākura.

Text 105: Haridāsa Ṭhākura byl nejen nejvĕtší oddaný Pána, ale také velký učenec. Mĕl to velké štĕstí, že odešel dřív než Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 106: Život a vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako oceán nektaru, jehož jediná kapka dokáže uspokojit mysl i ucho.

Text 107: Každý, kdo chce překročit oceán nevĕdomosti, nechť prosím s velkou vírou naslouchá o životĕ a vlastnostech Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 108: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.