Text 61
rakta-vastra ‘vaiṣṇavera’ parite nā yuyāya
kona pravāsīre dimu, ki kāya uhāya?
rakta-vastra – šafránový odĕv; vaiṣṇavera – k vaiṣṇavovi; parite nā yuyāya – nehodí se, aby nosil; kona pravāsīre – nĕkomu cizímu; dimu – dám; ki – jaký; kāya – zámĕr; uhāya – s tím.
„Takovou šafránovou látku by vaiṣṇava nemĕl nosit, takže pro ni nemám využití. Dám ji nĕkomu cizímu.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tuto událost komentuje takto: Všichni vaiṣṇavové jsou osvobozené osoby a nejsou připoutaní k ničemu hmotnému. Vaiṣṇava proto nemusí přijímat odĕv sannyāsīho, aby dokázal své vznešené postavení. Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal stav odříkání od jednoho sannyāsīho māyāvādské školy. Současní vaiṣṇavští sannyāsī si však nikdy nemyslí, že se přijetím roucha sannyāsīho dostali na úroveň Caitanyi Mahāprabhua. Vaiṣṇava ve skutečnosti přijímá sannyās proto, aby zůstal vĕčným služebníkem svého duchovního mistra. Sannyās přijímá s vĕdomím, že se svému duchovnímu mistrovi, paramahaṁsovi, nevyrovná, a považuje se za nekvalifikovaného nosit roucho paramahaṁsy. Vaiṣṇava tedy přijímá sannyās z pokory, nikoliv z pýchy.
Sanātana Gosvāmī přijal roucho paramahaṁsy, a proto se pro nĕho nehodilo nosit na hlavĕ šafránovou látku. Vaiṣṇavský sannyāsī si však o sobĕ nemyslí, že je kvalifikovaný napodobovat oblékání paramahaṁsy vaiṣṇavy. Podle zásad daných Śrī Caitanyou Mahāprabhuem (tṛṇād api su-nīcena) bychom se mĕli vždy vidĕt na nejnižší úrovni, a ne na úrovni paramahaṁsy vaiṣṇavy. Vaiṣṇava proto nĕkdy přijme sannyās jen proto, aby se nevyvyšoval na úroveň paramahaṁsy vaiṣṇavy. Takový je pokyn Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura.