Text 53

Tento verš z Ujjvala-nīlamaṇi (Vipralambha-prakaraṇa 153) od Śrīly Rūpy Gosvāmīho je částí popisu různých stavů Śrīmatī Rādhārāṇī. Onĕch deset příznaků je v této jeho knize podrobnĕ popsáno takto:

Cintā, úzkost. V Haṁsa-dūtĕ (2) se říká:

„Kṛṣṇa a Balarāma na Akrūrovu žádost opustili dům Nandy Mahārāje a odjeli do Mathury. Mysl Śrīmatī Rādhārāṇī byla tehdy rozrušená, a Ona ze silného odloučení od Kṛṣṇy témĕř zešílela. Zakoušela velkou mentální bolest a úzkost, které Ji utápĕly v mentální spekulaci v řece úzkosti. Myslela si: ,Nyní zemřu, a až zemřu, Kṛṣṇa se jistĕ vrátí, aby Mĕ znovu vidĕl. Až se však od vrindávanských obyvatel dozví o Mé smrti, určitĕ Ho to zarmoutí. Proto umírat nebudu.̀  “ To je vysvĕtlení slova cintā.

Jāgara, bdĕlost. V Padyāvalī (326) se píše:

S pocitem velkého neštĕstí oslovila Śrīmatī Rādhārāṇī svou drahou přítelkyni Viśākhu takto: „Má drahá přítelkynĕ, kdybych tak ve svých snech vidĕla Kṛṣṇu, jistĕ bych byla za to své velké štĕstí opĕvována. Co však nadĕlám? Spánek si se Mnou také hanebnĕ zahrává. Stal se ve skutečnosti Mým nepřítelem. Od doby, co Kṛṣṇa odejel, jsem ještĕ neusnula.“

Udvega, mentální neklid. Toto slovo je vysvĕtlené v Haṁsa-dūtĕ (104) takto:

Śrīmatī Rādhārāṇī oslovila Lalitu: „Má drahá Lalito s krásnou tváří, nedokáži popsat, jak Mi hoří srdce. Je to velký, nezmĕrný oceán úzkosti. Přesto se chci poklonit u tvých lotosových nohou. Co mám dĕlat? Zamysli se prosím nad Mou situací a poraď Mi, jak se můžu uklidnit. To je Má touha.“

Tānava, vyzáblost, je popsána následovnĕ:

Když se Uddhava po návštĕvĕ Vrindávanu vrátil do Mathury, Pán Kṛṣṇa se ho zeptal na Rādhārāṇī a Viśākhu. Uddhava odpovĕdĕl takto: „Je na pováženou, v jakém jsou gopī stavu! Zvláštĕ Śrīmatī Rādhārāṇī zažívá nesmírnĕ bolestivé stavy z odloučení od Tebe. Je vyzáblá a Její tĕlesný lesk témĕř vyhasl. Její srdce se utápí v bolesti, a protože přestala jíst, Její ňadra zčernala, jako by byla nemocná. Vlivem odloučení od Tebe vypadají všechny gopī, a zvláštĕ Rādhārāṇī, jako louže vysušené spalujícím žárem slunce.“

Malina-aṅgatā, nečistota, je popsána takto:

Uddhava řekl Kṛṣṇovi: „Ó nejpříznivĕjší Kṛṣṇo, prosím poslouchej. Viśākhā je z utrpení způsobeného odloučením od Tebe malátná. Rty se jí chvĕjí jako stromy v silném vĕtru. Její překrásná tvář je jako lotosový kvĕt, který zvadl pod vrstvou snĕhu, a její oči jsou jako okvĕtní lístky lotosu spálené horkem podzimního slunce.“

Pralāpa neboli bláznivé řeči jsou v Lalita-mādhavĕ vysvĕtlené takto:

Śrīmatī Rādhārāṇī zde naříká pro svého milovaného Kṛṣṇu, který se vzdálil z domova. Ženĕ, jejíž manžel opustil domov a odešel do ciziny, se říká proṣita-bhartṛkā. Śrīmatī Rādhārāṇī pro Kṛṣṇu naříkala stejnĕ jako taková žena pro svého manžela a říkala: „Má drahá přítelkynĕ, kam se podĕla sláva rodiny Mahārāje Nandy, nosící na hlavĕ ozdobu ve tvaru půlmĕsíce? Kde je Kṛṣṇa, jehož pleť má barvu drahokamu indranīla a jenž tak pĕknĕ hraje na flétnu? Kde je tvůj přítel, ten nejlepší z mužů, jenž tak dovednĕ tančí v kruhu tance rāsa? Kde je ten, jenž je skutečným lékem, který Mĕ může zachránit před úmrtím na nemocné srdce? Musím odsoudit osud, protože Mĕ oddĕlil od Kṛṣṇy a způsobil Mi tím tolik utrpení.“

Vyādhi neboli churavost je také popsaná v Lalita-mādhavĕ:

Śrīmatī Rādhārāṇī, soužená bolestí odloučení od Kṛṣṇy, řekla: „Moje drahá Lalito, prosím poslouchej Mĕ. Už nesnesu utrpení z horečky odloučení od Kṛṣṇy, ani ti je nedokáži popsat. Je to nĕco jako zlato rozpouštĕjící se v hlinĕné nádobĕ. Tato horečka způsobuje víc utrpení než jed a zraňuje víc než blesk. Trpím jako ten, kdo umírá na choleru. Tato horečka musí být opravdu silná, když Mi působí takovou bolest.“

Unmāda neboli šílenství je vysvĕtleno následovnĕ:

Uddhava řekl Kṛṣṇovi: „Můj drahý Kṛṣṇo, všechny gopī jsou tak zasažené Tvou nepřítomností, že se témĕř zbláznily. Ó Murāri, Śrīmatī Rādhārāṇī se doma bez příčiny smĕje jako šílená a ptá se na Tebe každé bytosti bez rozlišování, dokonce i kamenů. Válí se po zemi, neboť nedokáže snášet muka Tvé nepřítomnosti.“

Moha neboli iluze je vysvĕtlena takto:

Lalita napsala Kṛṣṇovi v zájmu Śrīmatī Rādhārāṇī následující dopis: „Můj drahý Kṛṣṇo, Śrīmatī Rādhārāṇī se v bezvĕdomí zhroutila na zem, neboť Její mysl je velmi rozrušená odloučením od Tebe. Ó nepříteli Kaṁsy, stal ses nyní prvotřídním politikem, a proto bys mĕl být schopný poskytnout úlevu každému. Zamysli se prosím nad tím, v jak zoufalé situaci se Śrīmatī Rādhārāṇī nachází, nebo se brzy dozvíš, že zemřela. Potom budeš možná naříkat, i když se nyní raduješ.“

Mṛtyu neboli smrt je v Haṁsa-dūtĕ (96) vysvĕtlena takto:

Lalitā v následujícím dopise kárá Kṛṣṇu za to, že zůstal v Mathuře: „Tančením v kruhu tance rāsa jsi získal lásku Śrīmatī Rādhārāṇī. Proč jsi nyní k mé drahé přítelkyni Rādhārāṇī tak netečný? Leží témĕř vbezvĕdomí, myšlenkami pohroužená ve Tvých zábavách. Přiložím Jí vatu k nosním dírkám, abych zjistila, zda ještĕ žije, a pokud ano, tak Ji pokárám.“