Text 51
bāhuṁ priyāṁsa upadhāya gṛhīta-padmo
rāmānujas tulasikāli-kulair madāndhaiḥ
anvīyamāna iha vas taravaḥ praṇāmaṁ
kiṁ vābhinandati caran praṇayāvalokaiḥ
bāhum – ruku; priyā-aṁse – na rameno své milé; upadhāya – když položil; gṛhīta – vzatý; padmaḥ – lotosový kvĕt; rāma-anujaḥ – mladší bratr Pána Balarāmy (Kṛṣṇa); tulasikā – díky girlandĕ z kvĕtů tulasī; ali-kulaiḥ – čmeláky; mada-andhaiḥ – oslepenými vůní; anvīyamānaḥ – následovaný; iha – zde; vaḥ – vás; taravaḥ – ó stromy; praṇāmam – poklony; kim vā – zdali; abhinandati – vítá; caran – když procházel; praṇaya-avalokaiḥ – láskyplnými pohledy.
Pán Caitanya pokračoval: „Ó stromy, řeknĕte nám prosím, zda Balarāmův mladší bratr Kṛṣṇa uvítal vaše poklony svými láskyplnými pohledy, když tudy procházel s jednou rukou na rameni Śrīmatī Rādhārāṇī a s lotosovým kvĕtem ve druhé, následován rojem čmeláků omámených vůní kvĕtů tulasī.̀ “
Tento verš je citátem ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.30.12).