Text 97
payo-rāśes tīre sphurad-upavanālī-kalanayā
muhur vṛndāraṇya-smaraṇa-janita-prema-vivaśaḥ
kvacit kṛṣṇāvṛtti-pracala-rasano bhakti-rasikaḥ
sa caitanyaḥ kiṁ me punar api dṛśor yāsyati padam
payaḥ-rāśeḥ – u moře; tīre – na pláži; sphurat – krásné; upavana-ālī – zahrady; kalanayā – díky spatření; muhuḥ – neustále; vṛndāraṇya – vrindávanský les; smaraṇa-janita – díky vzpomínání; prema-vivaśaḥ – dojatý z extatické lásky ke Kṛṣṇovi; kvacit – nĕkdy; kṛṣṇa – svatého jména Kṛṣṇy; āvṛtti – opakováním; pracala – plnĕ zamĕstnaný; rasanaḥ – jehož jazyk; bhakti-rasikaḥ – odborník na oddanou službu; saḥ – tento; caitanyaḥ – Śrī Caitanya Mahāprabhu; kim – zdali; me – mých; punaḥ api – znovu; dṛśoḥ – očí; yāsyati – půjde; padam – po cestĕ.
„Śrī Caitanya Mahāprabhu je nejvĕtší ze všech oddaných. Nĕkdy se stávalo, že při procházce po pláži spatřil v blízkosti překrásnou zahradu a spletl si ji s vrindávanským lesem. To způsobilo, že Ho úplnĕ zaplavila extáze lásky ke Kṛṣṇovi a začal zpívat svaté jméno a tančit. Jeho jazyk se nezastavil, jak jen opakoval ,Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!̀ Ukáže se zase nĕkdy na cestĕ mých očí?“
Tento citát je šestý verš z první Caitanyāṣṭaky ze Stava-māly od Śrīly Rūpy Gosvāmīho.