Text 140
gopyaḥ kim ācarad ayaṁ kuśalaṁ sma veṇur
dāmodarādhara-sudhām api gopikānām
bhuṅkte svayaṁ yad avaśiṣṭa-rasaṁ hradinyo
hṛṣyat-tvaco ’śru mumucus taravo yathāryāḥ
gopyaḥ – ó gopī; kim – jaké; ācarat – vykonala; ayam – tato; kuśalam – příznivé činnosti; sma – zajisté; veṇuḥ – flétna; dāmodara – Kṛṣṇových; adhara-sudhām – nektaru ze rtů; api – dokonce; gopikānām – toho, co patří gopīm; bhuṅkte – užívá si; svayam – nezávisle; yat – z čehož; avaśiṣṭa – zbývající; rasam – pouze chuť; hradinyaḥ – řeky; hṛṣyat – cítí radost; tvacaḥ – jejichž tĕla; aśru – slzy; mumucuḥ – roní; taravaḥ – stromy; yathā – přesnĕ jako; āryāḥ – staří předkové.
„ ,Mé drahé gopī, jaké příznivé činnosti musela tato flétna vykonat, že si může nezávisle užívat nektar Kṛṣṇových rtů a nám gopīm, kterým je tento nektar ve skutečnosti určen, nechat jen chuť? Předkové této flétny, bambusové stromy, roní slzy radosti. Její matka řeka, na jejímž břehu se bambus narodil, prožívá štĕstí, ze kterého se na ní ježí kvetoucí lotosy jako chlupy na tĕle.̀ “
Tento verš, citovaný ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.21.9), je součástí vzájemného rozhovoru gopī. Ve Vrindávanu začal podzim a Pán Kṛṣṇa pásl krávy a hrál na flétnu. Gopī tehdy začaly Kṛṣṇu vychvalovat a rozebírat šťastné postavení Jeho flétny.