Text 41
“kaṇṭhera gambhīra dhvani, navaghana-dhvani jini’,
yāra guṇe kokila lājāya
tāra eka śruti-kaṇe, ḍubāya jagatera kāṇe,
punaḥ kāṇa bāhuḍi’ nā āya
kaṇṭhera – hrdla; gambhīra – hluboký; dhvani – zvuk; nava-ghana – čerstvých mračen; dhvani – hřmĕní; jini' – překonávající; yāra – čeho; guṇe – vlastnosti; kokila – kukačku; lājāya – zahanbují; tāra – toho; eka – jedním; śruti-kaṇe – útržkem melodie; ḍubāya – zaplavuje; jagatera – celého svĕta; kāṇe – ucho; punaḥ – znovu; kāṇa – ucho; bāhuḍi' – dostávající se ven; nā āya – nemůže vyjít.
„Kṛṣṇův hluboký hlas duní víc než čerstvá mračna a Jeho sladká píseň zahanbuje dokonce i sladký hlas kukačky. Jeho píseň je ve skutečnosti tak sladká, že pouhý útržek její melodie může zaplavit celý tento svĕt. Ten, komu vstoupí do ucha, už neuslyší nic jiného.“