Text 47
yebā lakṣmī-ṭhākurāṇī, teṅho ye kākalī śuni’,
kṛṣṇa-pāśa āise pratyāśāya
nā pāya kṛṣṇera saṅga, bāḍe tṛṣṇā-taraṅga,
tapa kare, tabu nāhi pāya
yebā – dokonce; lakṣmī-ṭhākurāṇī – bohynĕ štĕstí; teṅho – ona; ye – která; kākalī – melodii této flétny; śuni' – když zaslechne; kṛṣṇa-pāśa – za Pánem Kṛṣṇou; āise – přijde; pratyāśāya – s velkou nadĕjí; nā pāya – nedostane; kṛṣṇera saṅga – Kṛṣṇovu společnost; bāḍe – zvĕtšuje; tṛṣṇā – dychtivé touhy; taraṅga – vlny; tapa kare – podstupuje askezi; tabu – přesto; nāhi pāya – nezíská.
„Dokonce i bohynĕ štĕstí přijde za Kṛṣṇou, když slyší zvuk Jeho flétny, a silnĕ doufá, že získá Jeho společnost, které se jí však nedostane. Když se vlny dychtivé touhy po Jeho společnosti zvĕtšují, podstupuje askezi, ale ani potom se s Ním nemůže setkat.“