Text 42
kāhāṅ se muralī-dhvani, navābhra-garjita jini’,
jagat ākarṣe śravaṇe yāhāra
uṭhi’ dhāya vraja-jana, tṛṣita cātaka-gaṇa,
āsi’ piye kānty-amṛta-dhāra
kāhāṅ – kde; se – tento; muralī-dhvani – zvuk flétny; nava-abhra-garjita jini' – překonávající hřmĕní čerstvých mračen; jagat – celý svĕt; ākarṣe – přitahuje; śravaṇe – zaslechnutí; yāhāra – jehož; uṭhi' – poté, co vstanou; dhāya – utíkají; vraja-jana – obyvatelé Vradžabhúmi; tṛṣita cātaka-gaṇa – jako chtiví ptáci cātaka; āsi' – přicházející; piye – pijí; kānti-amṛta-dhāra – spršky nektaru záře Kṛṣṇova tĕla.
„Hluboké tóny Kṛṣṇovy flétny překonávají hřmĕní čerstvých mračen a přitahují sluch celého svĕta. Obyvatelé Vrindávanu proto vstávají, bĕží za tím zvukem a jako žízniví ptáci cātaka pijí proudy nektaru záře Kṛṣṇova tĕla.“