Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvĕtluje význam této kapitoly ve své knize Amṛta-pravāha-bhāṣya. Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, chtĕl vysvĕtlit přímá setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, setkání s tĕmi, které zmocnil, a také Jeho zjevení (āvirbhāva). Popsal proto slávu Nṛsiṁhānandy a dalších oddaných. Oddaný jménem Bhagavān Ācārya byl lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua výjimečnĕ vĕrný. Jeho bratr Gopāla Bhaṭṭa Ācārya však kázal impersonalistické (māyāvādské) komentáře. Śrīla Svarūpa Dāmodara, tajemník Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zakázal Bhagavānovi Ācāryovi tyto komentáře poslouchat. Pozdĕji se stalo, že Haridāsa mladší šel na pokyn Bhagavāna Ācāryi pro almužnu k Mādhavīdevī, čímž se dopustil přestupku důvĕrného mluvení se ženou, i když byl ve stavu odříkání. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto Haridāse mladšího zavrhl a nepřijal ho zpátky ani přes všechny prosby nejvĕrnĕjších oddaných. Rok po této události odešel Haridāsa mladší k soutoku Gangy a Jamuny a spáchal tam sebevraždu. Ve svém duchovním tĕle však pokračoval ve zpívání oddaných písní a Śrī Caitanya Mahāprabhu je poslouchal. Po návštĕvĕ bengálských vaiṣṇavů u Śrī Caitanyi Mahāprabhua se o tĕchto událostech dozvĕdĕl Svarūpa Dāmodara a další.