No edit permissions for Čeština

KAPITOLA DRUHÁ

Potrestání Haridāse mladšího

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvĕtluje význam této kapitoly ve své knize Amṛta-pravāha-bhāṣya. Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, chtĕl vysvĕtlit přímá setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, setkání s tĕmi, které zmocnil, a také Jeho zjevení (āvirbhāva). Popsal proto slávu Nṛsiṁhānandy a dalších oddaných. Oddaný jménem Bhagavān Ācārya byl lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua výjimečnĕ vĕrný. Jeho bratr Gopāla Bhaṭṭa Ācārya však kázal impersonalistické (māyāvādské) komentáře. Śrīla Svarūpa Dāmodara, tajemník Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zakázal Bhagavānovi Ācāryovi tyto komentáře poslouchat. Pozdĕji se stalo, že Haridāsa mladší šel na pokyn Bhagavāna Ācāryi pro almužnu k Mādhavīdevī, čímž se dopustil přestupku důvĕrného mluvení se ženou, i když byl ve stavu odříkání. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto Haridāse mladšího zavrhl a nepřijal ho zpátky ani přes všechny prosby nejvĕrnĕjších oddaných. Rok po této události odešel Haridāsa mladší k soutoku Gangy a Jamuny a spáchal tam sebevraždu. Ve svém duchovním tĕle však pokračoval ve zpívání oddaných písní a Śrī Caitanya Mahāprabhu je poslouchal. Po návštĕvĕ bengálských vaiṣṇavů u Śrī Caitanyi Mahāprabhua se o tĕchto událostech dozvĕdĕl Svarūpa Dāmodara a další.

Text 1: S úctou se klaním lotosovým nohám svého duchovního učitele a také všech ostatních učitelů na cestĕ oddané služby. S úctou se klaním všem vaiṣṇavům a šesti Gosvāmīm, včetnĕ Śrīly Rūpy Gosvāmīho, Śrīly Sanātany Gosvāmīho, Raghunātha dāse Gosvāmīho, Jīvy Gosvāmīho a jejich společníků. S úctou se klaním Śrī Advaitovi Ācāryovi Prabhuovi, Śrī Nityānandovi Prabhuovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a všem Jeho oddaným v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Dále se s úctou klaním lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, Śrīmatī Rādhārāṇī a všech gopī v čele s Lalitou a Viśākhou.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil ve své inkarnaci Śrī Caitanyi Mahāprabhua proto, aby vysvobodil všechny živé bytosti ve třech svĕtech, od Brahmaloky až po Pātālaloku. Osvobození provádĕl třemi způsoby.

Text 4: Pán osvobozoval živé bytosti nĕkde tak, že se s nimi přímo setkal, jinde zmocnil čistého oddaného a na dalších místech se nĕkomu osobnĕ zjevil.

Text 5-6: Témĕř všechny pokleslé duše osvobodil Śrī Caitanya Mahāprabhu tím, že se s nimi přímo setkal. Jiné osvobodil tím, že vstupoval do tĕl velkých oddaných, jako byl Nakula Brahmacārī. A ještĕ další osvobodil tím, že se jim zjevil, jako v případĕ Nṛsiṁhānandy Brahmacārīho. „Osvobodím pokleslé duše.“ Tento výrok charakterizuje Nejvyšší Osobnost Božství.

Text 7: Každý, kdo se byť jednou setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem bĕhem Jeho osobní přítomnosti v tomto svĕtĕ, byl zcela uspokojen a stal se duchovnĕ pokročilou osobou.

Text 8: Oddaní z Bengálska přicházeli každý rok do Džagannáth Purí za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a potom se zase vraceli domů.

Text 9: Také lidé, kteří přišli do Džagannáth Purí z jiných indických provincií, byli po zhlédnutí lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua zcela uspokojeni.

Text 10: V podobĕ lidských bytostí tam přicházeli lidé z celého vesmíru, včetnĕ sedmi ostrovů, devíti khaṇḍ, planet polobohů, Gandharvaloky a Kinnaraloky.

Text 11: Po spatření Pána se všichni stali vaiṣṇavy. V extázi lásky k Bohu pak zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili.

Text 12: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu prostřednictvím přímých setkání osvobodil tři svĕty. Nĕkteří lidé však byli zapleteni v hmotných činnostech a nemohli přijít.

Text 13: Aby Śrī Caitanya Mahāprabhu osvobodil lidi ve všech oblastech vesmíru, kteří se s Ním nemohli setkat, vstupoval osobnĕ do tĕl čistých oddaných.

Text 14: Tyto živé bytosti (své čisté oddané) zmocnil tím, že v nich projevil tolik své oddanosti, až se lidé ze všech ostatních zemí při jejich spatření stávali oddanými.

Text 15: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak osvobodil všechny tři svĕty nejen svou osobní přítomností, ale také zmocnĕním druhých. Krátce nyní popíši, jak zmocnil jednu živou bytost v Bengálsku.

Text 16: V Ámbuja-muluku žil Nakula Brahmacārī, dokonale čistý oddaný, velice pokročilý v oddané službĕ.

Text 17: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do srdce Nakuly Brahmacārīho, protože chtĕl osvobodit všechny lidi v Bengálsku.

Text 18: Nakula Brahmacārī se začal chovat jako človĕk posedlý duchem. Chvílemi se smál, chvílemi plakal, chvílemi tančil a jindy zase zpíval jako blázen.

Text 19: Neustále projevoval tĕlesné promĕny transcendentální lásky, jako je pláč, chvĕní, ztuhnutí, pocení, tančení v lásce k Bohu a hřímání.

Text 20: Jeho tĕlo zářilo stejnĕ jako tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua a vykazoval i stejné pohroužení v extázi lásky k Bohu. Na tyto projevy se chodili dívat lidé ze všech provincií Bengálska.

Text 21: Každému, koho potkal, řekl, aby zpíval svatá jména Hare Kṛṣṇa. Jakmile ho lidé uvidĕli, zaplavila je láska k Bohu.

Text 22: Když se Śivānanda Sena dozvĕdĕl, že do tĕla Nakuly Brahmacārīho vstoupil Śrī Caitanya Mahāprabhu, šel tam s pochybami v mysli.

Text 23: Stál venku, a jelikož chtĕl provĕřit pravost Nakuly Brahmacārīho, uvažoval takto:

Text 24-25: „Jestliže mne Nakula Brahmacārī sám od sebe zavolá a bude znát mantru, kterou uctívám, pak budu vĕdĕt, že je inspirovaný přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“ S tĕmito myšlenkami zůstal stát opodál.

Text 26: Byl tam velký dav lidí. Nĕkteří přicházeli, jiní odcházeli a nĕkteří v tomto velkém davu ani Nakulu Brahmacārīho nevidĕli.

Text 27: Ve svém inspirovaném stavu Nakula Brahmacārī řekl: „Nedaleko odtud stojí Śivānanda Sena. Dva nebo čtyři bĕžte a zavolejte ho.“

Text 28: Lidé začali bĕhat sem a tam a do všech stran volali: „Śivānando! Ty, kdo se jmenuješ Śivānanda, prosím přijď sem. Nakula Brahmacārī tĕ volá.“

Text 29: Jakmile Śivānanda Sena uslyšel volání, rychle tam přišel, Nakulovi Brahmacārīmu se poklonil a sedl si kousek od nĕho.

Text 30: Nakula Brahmacārī řekl: „Vím, že máš pochyby. Nyní si prosím pozornĕ vyslechni tento důkaz.“

Text 31: „Pronášíš Gaura-gopāla mantru, složenou ze čtyř slabik. Nyní se prosím vzdej tĕch pochyb, které v sobĕ máš.“

Text 32: Śivānanda Sena potom ve své mysli rozvinul naprostou důvĕru v to, že Nakula Brahmacārī je naplnĕn přítomností Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Śivānanda Sena mu potom vzdal úctu a oddanĕ mu sloužil.

Text 33: Tímto způsobem musíme chápat nepochopitelné schopnosti Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Teď prosím poslouchejte, jak dochází k Jeho zjevení (āvirbhāva).

Text 34-35: Śrī Caitanya Mahāprabhu se neustále zjevoval na čtyřech místech – v domácím chrámu matky Śacī, na místech, kde tančil Śrī Nityānanda Prabhu, bĕhem společného zpívání v domĕ Śrīvāse Paṇḍita, a v domĕ Rāghavy Paṇḍita. Zjevoval se přitahován láskou svých oddaných. To je Jeho přirozená vlastnost.

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīmu a snĕdl jídlo, které Mu on obĕtoval. Pozornĕ si to prosím vyslechnĕte.

Text 37: Śivānanda Sena mĕl synovce jménem Śrīkānta Sena, který byl milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua velmi požehnaný.

Text 38: Jednoho roku se Śrīkānta Sena vydal sám do Džagannáth Purí, neboť velmi dychtil spatřit Pána.

Text 39: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl Śrīkāntu Senu, obdařil ho svou bezpříčinnou milostí. Śrīkānta Sena zůstal dva mĕsíce v Džagannáth Purí a bydlel nedaleko Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 40: Před jeho návratem do Bengálska mu Pán řekl: „Zakaž oddaným zBengálska, aby tento rok chodili do Džagannáth Purí.“

Text 41: „Tento rok osobnĕ přijdu do Bengálska a setkám se tam se všemi oddanými v čele s Advaitou Ācāryou.“

Text 42: „Řekni prosím Śivānandovi Senovi, že v mĕsíci Pauṣa (prosinec-leden) určitĕ přijdu do jeho domu.“

Text 43: „Je tam Jagadānanda a on Mi bude obĕtovat jídlo. Řekni jim, ať nikdo tento rok do Džagannáth Purí nechodí.“

Text 44: Když se Śrīkānta Sena vrátil do Bengálska a předal toto poselství, mysli všech oddaných to velice potĕšilo.

Text 45: Advaita Ācārya chtĕl právĕ s ostatními oddanými vyrazit do Džagannáth Purí, ale po vyslechnutí tohoto poselství vyčkával. Śivānanda Sena s Jagadānandou také zůstali a čekali na příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 46: Když přišel mĕsíc Pauṣa, Jagadānanda a Śivānanda Sena připravili vše potřebné pro přivítání Pána. Každý den do večera čekali, že Pán přijde.

Text 47: Mĕsíc plynul, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu nepřicházel. Jagadānanda a Śivānanda byli nesmírnĕ zarmoucení.

Text 48-49: Najednou přišel Nṛsiṁhānanda a Jagadānanda se Śivānandou ho usadili vedle sebe. Když je vidĕl oba tak nešťastné, zeptal se: „Proč vás tu oba vidím tak sklíčené?“

Text 50: Śivānanda Sena mu na to řekl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu slíbil, že přijde. Proč tedy nepřišel?“

Text 51: Když to Nṛsiṁhānanda Brahmacārī slyšel, odpovĕdĕl: „Uklidnĕte se prosím. Ujišťuji vás, že Ho sem do tří dnů přivedu.“

Text 52: Śivānanda i Jagadānanda vĕdĕli, jaký vliv a lásku k Bohu Nṛsiṁhānanda Brahmacārī má. Byli si proto nyní jisti, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua určitĕ přivede.

Text 53: Jeho skutečné jméno bylo Pradyumna Brahmacārī. Jméno Nṛsiṁhānanda mu dal samotný Pán Gaurasundara.

Text 54: Po dvou dnech meditace Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi Senovi: „Přivedl jsem Śrī Caitanyu Mahāprabhua do vesnice Pániháti.“

Text 55: „Zítra v poledne přijde do tvého domu. Připrav prosím vše potřebné na vaření. Já osobnĕ uvařím a nabídnu Mu jídlo.“

Text 56: „Brzy Ho sem tedy přivedu. Buďte si jisti, že to, co říkám, je pravda. Nepochybujte o tom.“

Text 57: „Co nejdříve přineste vše potřebné, protože chci hned začít vařit. Udĕlejte prosím, co říkám.“

Text 58: Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl Śivānandovi: „Přines prosím vše, co k vaření potřebuji.“ Śivānanda Sena mu tedy okamžitĕ přinesl vše, oč požádal.

Text 59: Již od časného rána vařil Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mnoho druhů jídel, včetnĕ zeleniny, koláčků, sladké rýže a dalších pokrmů.

Text 60: Když dokončil vaření, přinesl nádoby zvlášť pro Pána Jagannātha a zvlášť pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 61: V oddĕlených nádobách také obĕtoval jídlo Nṛsiṁhadevovi, Božstvu, které uctíval. Jídlo připravené k obĕti tak rozdĕlil na tři části, a před chrámem začal meditovat o Pánu.

Text 62: Ve své meditaci vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu rychle přišel, posadil se a snĕdl všechny tři obĕti; nic nenechal.

Text 63: Když Pradyumna Brahmacārī vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu vše snĕdl, přemohla ho transcendentální extáze. Z očí mu tekly slzy, ale zdĕšenĕ říkal: „Bĕda, bĕda! Můj drahý Pane, co to dĕláš? Ty jsi to snĕdl všem!“

Text 64: „Můj drahý Pane, nemám nic proti tomu, že jsi snĕdl jídlo Pána Jagannātha, protože se od Nĕho nelišíš. Proč ale jíš obĕť určenou Pánu Nṛsiṁhadevovi?“

Text 65: „Myslím, že Pán Nṛsiṁhadeva dnes nic nejedl, a tudíž se postí. Jestliže se pán postí, jak může služebník žít?“

Text 66: Nṛsiṁha Brahmacārī sice v srdci pociťoval radost, že vidí Śrī Caitanyu Mahāprabhua sníst všechno, ale kvůli Pánu Nṛsiṁhadevovi navenek vyjádřil znepokojení.

Text 67: Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotná Nejvyšší Osobnost Božství, proto není žádný rozdíl mezi Ním, Pánem Jagannāthem a Pánem Nṛsiṁhadevou.

Text 68: A protože Pradyumna Brahmacārī hluboce dychtil tuto skutečnost poznat, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu ji vyjevil praktickou ukázkou.

Text 69: Poté, co vše snĕdl, se Śrī Caitanya Mahāprabhu vydal do Pániháti. Když tam v domĕ Rāghavy uvidĕl různé druhy vařené zeleniny, mĕl z toho velkou radost.

Text 70: Śivānanda řekl Nṛsiṁhānandovi: „Proč se tváříš tak vydĕšenĕ?“

Text 71: „Sám snĕdl obĕtiny pro všechna tři Božstva, a Jagannātha i Nṛsiṁhadeva proto zůstali o hladu.“

Text 72: Po vyslechnutí tohoto výroku si Śivānanda Sena nebyl jistý, jestli takto Nṛsiṁhānanda Brahmacārī mluví ze své extáze lásky, nebo se to opravdu stalo.

Text 73: Takto zmatenému Śivānandovi Senovi Nṛsiṁhānanda Brahmacārī řekl: „Přines další suroviny. Já pro Pána Nṛsiṁhadevu uvařím ještĕ jednou.“

Text 74: Śivānanda Sena pak přinesl další suroviny. Pradyumna Brahmacārī znovu uvařil a jídlo obĕtoval Pánu Nṛsiṁhadevovi.

Text 75: Další rok šel Śivānanda se všemi oddanými do Džagannáth Purí zhlédnout lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 76: Jednoho dne začal Pán přede všemi oddanými hovořit o Nṛsiṁhānandovi Brahmacārīm a chválit jeho transcendentální vlastnosti.

Text 77: Pán řekl: „Minulý rok v mĕsíci Pauṣa Mi Nṛsiṁhānanda obĕtoval různé sladkosti a zeleninu. Nĕco tak dobrého jsem nikdy předtím neochutnal.“

Text 78: Všichni oddaní jen žasli, když to slyšeli, a Śivānanda Sena si byl jistý, že se to opravdu stalo.

Text 79: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu každý den jedl v chrámu Śacīmāty a také při každém kīrtanu navštĕvoval dům Śrīvāse Ṭhākura.

Text 80: Podobnĕ byl přítomný vždy, když Nityānanda Prabhu tančil, a pravidelnĕ se zjevoval v domĕ Rāghavy.

Text 81: Pán Gaurasundara je velmi ovlivňován láskou svých oddaných. Proto všude tam, kde se nachází čistá oddanost, se Pán zjeví, pokořen touto láskou, a tehdy Ho oddaní vidí.

Text 82: Ovlivnĕn láskyplnými vztahy Śivānandy Seny, Śrī Caitanya Mahāprabhu přicházel znovu a znovu. Kdo tedy dokáže najít hranice jeho lásky?

Text 83: Takto jsem popsal zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Každý, kdo o tĕchto událostech naslouchá, může porozumĕt Pánovu transcendentálnímu majestátu.

Text 84: V Džagannáth Purí žil ve společnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua Bhagavān Ācārya. Byl to ušlechtilý muž, velký učenec a vznešený oddaný.

Text 85: Byl zcela pohroužený v myšlenkách na přátelské vztahy s Bohem a byl inkarnací pasáčka. Jeho jednání se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm bylo tedy velmi přátelské.

Text 86: S naprostým odevzdáním vyhledal útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Nĕkdy zval Pána k sobĕ domů na obĕd.

Text 87: Bhagavān Ācārya doma připravil nejrůznĕjší druhy rýže a zeleniny a přivedl tam Pána, aby se sám najedl.

Text 88: Otec Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Śatānanda Khān a byl zkušeným politikem, kdežto Bhagavān Ācārya se o řízení státu vůbec nezajímal. Ve skutečnosti byl témĕř ve stavu odříkání.

Text 89: Bratr Bhagavāna Ācāryi se jmenoval Gopāla Bhaṭṭācārya. Studoval ve Váránasí filosofii Vedānty a potom se vrátil do domu Bhagavāna Ācāryi.

Text 90: Bhagavān Ācārya vzal svého bratra na setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Ten však vĕdĕl, že Gopāla Bhaṭṭācārya je māyāvādský filosof, a proto ze setkání s ním nebyl příliš nadšený.

Text 91: Setkání s nĕkým, kdo není čistým oddaným Kṛṣṇy, Śrī Caitanyu Mahāprabhua nepotĕší. Proto nemĕl ze setkání s Gopālem Bhaṭṭācāryou žádnou radost, jelikož to byl māyāvādský učenec. Byl však také příbuzným Bhagavāna Ācāryi, a tak Śrī Caitanya Mahāprabhu předstíral, že ho rád vidí.

Text 92: Bhagavān Ācārya řekl Svarūpovi Dāmodarovi: „Gopāla, můj mladší bratr, dokončil studium vedāntské filosofie a vrátil se ke mnĕ domů.“

Text 93: Bhagavān Ācārya požádal Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho, aby si od Gopāla vyslechl komentář na Vedāntu. Svarūpa Dāmodara se však z lásky k nĕmu rozzlobil a promluvil následovnĕ.

Text 94: „Zřejmĕ jsi v Gopālovĕ společnosti ztratil svou inteligenci, když teď dychtíš po poslechu māyāvādské filosofie.“

Text 95: „Vaiṣṇava, který poslouchá Śārīraka-bhāṣyu, māyāvādský komentář na Vedānta-sūtru, upustí od Kṛṣṇy si vĕdomého postoje, že Pán je vládce a živá bytost Jeho služebník, a začne sebe považovat za Nejvyššího Pána.“

Text 96: „Māyāvādská filosofie představuje takové žonglování se slovy, že dokonce i vysoce pokročilý oddaný, který přijal Kṛṣṇu za svůj život, po přečtení māyāvādského komentáře k Vedānta-sūtře zmĕní své rozhodnutí.“

Text 97: Bhagavān Ācārya i přes protest Svarūpy Dāmodara pokračoval dál: „Srdce i duše nás všech jsou upřené na lotosové nohy Kṛṣṇy. Śārīraka-bhāṣya proto nemůže zmĕnit naši mysl.“

Text 98: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl: „Přesto, když posloucháme māyāvādskou filosofii, že Brahman je poznání a vesmír māyi je nepravý, nezískáme tím žádné duchovní pochopení.“

Text 99: „Māyāvādský filosof se snaží prosadit názor, že živá bytost je pouze výplodem představivosti a že Nejvyšší Osobnost Božství je pod vlivem māyi. Poslech takového komentáře zničí srdce i život oddaného.“

Text 100: Bhagavān Ācārya mlčel, protože se velmi stydĕl a mĕl strach. Dalšího dne Gopāla Bhaṭṭācāryu požádal, aby se vrátil do svého kraje.

Text 101: Jednoho dne pozval Bhagavān Ācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua na obĕd do svého domu. Připravoval proto rýži a různé druhy zeleniny.

Text 102: Oddaný jménem Choṭa Haridāsa často zpíval písnĕ pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Bhagavān Ācārya ho zavolal k sobĕ domů a řekl mu:

Text 103: „Jdi prosím za sestrou Śikhiho Māhitiho, mým jménem ji požádej o mānu bílé rýže a přines ji sem.“

Text 104: Sestra Śikhiho Māhitiho se jmenovala Mādhavī-devī. Byla to starší žena, která neustále provádĕla askezi a byla velmi pokročilá v oddané službĕ.

Text 105: Śrī Caitanya Mahāprabhu ji přijímal jako dřívĕjší společnici Śrīmatī Rādhārāṇī. Na celém svĕtĕ mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu tři a půl důvĕrných oddaných.

Text 106: Onĕmi třemi byli Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Rāmānanda Rāya a Śikhi Māhiti, polovičkou byla sestra Śikhiho Māhitiho.

Text 107: Choṭa Haridāsa od ní vyžebral rýži a přinesl ji Bhagavānovi Ācāryovi, kterému její kvalita udĕlala velkou radost.

Text 108: Bhagavān Ācārya s velkou náklonností uvařil různé druhy zeleniny a dalších jídel, která mĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu rád. Nechal donést i zbytky jídla Pána Jagannātha a nĕco na podporu trávení, jako mletý zázvor a limetky se solí.

Text 109: V poledne přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby snĕdl jídlo, které Mu Bhagavān Ācārya nabídl. Nejprve pochválil kvalitní rýži a potom se zeptal.

Text 110: „Odkud máš tak kvalitní rýži?“ zeptal se Pán.

Text 111: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zeptal, kdo tu rýži vyžebral a přinesl. Bhagavān Ācārya zmínil jméno Haridāse mladšího.

Text 112: Śrī Caitanya Mahāprabhu chválil kvalitu rýže a přijal prasādam. Po návratu do svého sídla dal Govindovi, svému osobnímu služebníkovi, následující příkaz.

Text 113: „Dneškem počínaje, nesmíš Choṭovi Haridāsovi dovolit, aby sem chodil.“

Text 114: Když se Haridāsa mladší dozvĕdĕl, že už za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem nesmí, byl nesmírnĕ zkroušený. Nikdo nechápal, proč tento příkaz dostal.

Text 115: Haridāsa tři dny nejedl. Svarūpa Dāmodara Gosvāmī se potom s dalšími důvĕrnými oddanými vydal za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby se Ho zeptali.

Text 116: „Jakého velkého přestupku se Haridāsa mladší dopustil? Proč nesmí překročit Tvůj práh? Teď se už tři dny postí.“

Text 117: Pán odpovĕdĕl: „Nemohu snést pohled do tváře človĕka, který přijal stav odříkání, a přesto si důvĕrnĕ povídá se ženou.“

Text 118: „Smysly jsou k objektům svého požitku přitahovány tak silnĕ, že dřevĕná socha ženy upoutá mysl dokonce i velkého svĕtce.“

Text 119: „  ,Nikdo by nemĕl sedĕt v blízkosti své matky, sestry či dcery, neboť smysly jsou tak silné, že mohou přitáhnout dokonce i toho, kdo má pokročilé poznání.̀  “

Text 120: „Je mnoho tĕch, kdo témĕř nic nevlastní a přijímají stav odříkání jako opice. Toulají se z místa na místo, zamĕstnáni uspokojováním smyslů a důvĕrnými hovory se ženami.“

Text 121: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a odešel do svého pokoje. Oddaní vidĕli, jak je rozzlobený, a proto radĕji zmlkli.

Text 122: Dalšího dne přišli všichni oddaní k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby se za Haridāse mladšího společnĕ přimluvili.

Text 123: Řekli: „Haridāsa se dopustil jen malého přestupku. Ó Pane, prosím buď k nĕmu tedy milostivý. Nyní byl dostatečnĕ ponaučen a v budoucnosti se už tohoto přestupku nedopustí.“

Text 124: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Moje mysl není pod Mou kontrolou. Nechce vidĕt nikoho, kdo je ve stavu odříkání a mluví důvĕrnĕ se ženami.“

Text 125: „Jdĕte všichni za svou prací a zanechte tĕchto zbytečných řečí. Jestli o tom ještĕ jednou začnete mluvit, odejdu, a už Mne tu víckrát neuvidíte.“

Text 126: Jakmile to oddaní uslyšeli, všichni si rukama zakryli uši, vstali a odešli za svými povinnostmi.

Text 127: Śrī Caitanya Mahāprabhu také odešel, aby vykonal své polední povinnosti. Nikdo Jeho zábavy nepochopil.

Text 128: Dalšího dne šli všichni oddaní za Śrī Paramānandou Purīm a žádali ho, aby Pána uklidnil.

Text 129: Paramānanda Purī šel tedy do sídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua sám. Pán se mu poklonil a s velkou úctou ho usadil vedle sebe.

Text 130: Pán se zeptal: „Jaký máš pro Mĕ pokyn? Z jakého důvodu jsi sem přišel?“ Paramānanda Purī potom Pánu přednesl svou žádost, aby Pán Haridāsovi mladšímu prokázal svou přízeň.

Text 131: Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl jeho žádost a odpovĕdĕl: „Můj drahý pane, poslouchej, co ti povím. Bude lepší, když tu se všemi vaiṣṇavy zůstaneš.“

Text 132: „Dej Mi prosím svolení jít do Álálanáthu. Budu tam sám, jen Govinda půjde se Mnou.“

Text 133: Jakmile Pán domluvil, zavolal Govindu. Poklonil se Paramānandovi Purīmu, vstal a chystal se odejít.

Text 134: Paramānanda Purī Gosāñi Mu spĕšnĕ zastoupil cestu a s velkou pokorou Pána přimĕl posadit se v jeho pokoji.

Text 135: Paramānanda Purī řekl: „Můj drahý Pane Caitanyo, jsi nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Můžeš dĕlat, cokoliv se Ti zachce. Kdo by mohl říci nĕco, čemu bys podléhal?“

Text 136: „Tvoje činnosti jsou příznivé pro všechny lidi. My je ale nechápeme, protože Tvoje zámĕry jsou hluboké a vážné.“

Text 137: Paramānanda Purī Gosāñi domluvil a odešel domů. Všichni oddaní šli potom navštívit Haridāse mladšího.

Text 138: Svarūpa Dāmodara Gosāñi řekl: „Haridāsi, prosím vyslechni nás, protože si všichni přejeme tvé dobro. Prosím vĕř tomu.“

Text 139: „Śrī Caitanya Mahāprabhu nyní trvá na svém hnĕvu, protože je nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství. Za nĕjakou dobu k tobĕ však bude jistĕ milostivý, protože má laskavé srdce.“

Text 140: „Pán trvá na svém, a když ty budeš také umínĕný, Jeho zatvrzelost se ještĕ zvĕtší. Bude proto lepší, když se vykoupeš a přijmeš prasādam. Jeho hnĕv časem ustoupí sám od sebe.“

Text 141: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī takto promluvil a přimĕl Haridāse, aby se vykoupal a přijal prasādam. Poté, co mu dal toto ujištĕní, se vrátil domů.

Text 142: Když šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha, Haridāsa se na Nĕho vždy zpovzdálí díval.

Text 143: Śrī Caitanya Mahāprabhu je oceánem milosti. Kdo Mu může porozumĕt? Je jisté, že své oddané trestá jen proto, aby znovu ustanovil zásady náboženství či povinnosti.

Text 144: Mezi oddanými zavládl strach, když to celé vidĕli, a přestali tedy mluvit se ženami dokonce i ve snech.

Text 145: Tak uplynul Haridāsovi mladšímu celý rok, avšak stále nebylo vidĕt příznaky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua vůči nĕmu.

Text 146: Na konci jedné noci se proto Haridāsa mladší s úctou poklonil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a odešel do Prajágu, aniž by nĕkomu nĕco řekl.

Text 147: Haridāsa mladší se pevnĕ rozhodl získat útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Vstoupil proto do hluboké vody v Trivéní, soutoku Gangy a Jamuny v Prajágu, a tak si vzal život.

Text 148: Okamžitĕ potom, co takto spáchal sebevraždu, odešel ve svém duchovním tĕle za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a dostal Jeho milost. Přesto však zůstal neviditelný.

Text 149: V duchovním tĕle podobajícím se gandharvovi Haridāsa mladší zpíval vždy v noci pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua, i když jej nebylo vidĕt. Nikdo mimo Pána o tom však nevĕdĕl.

Text 150: Jednoho dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu zeptal oddaných: „Kde je Haridāsa? Nyní ho sem můžete přivést.“

Text 151: Oddaní odpovĕdĕli: „Když uplynul celý rok, tak jedné noci Haridāsa mladší vstal a odešel. Nikdo neví kam.“

Text 152: Všichni oddaní se velmi divili, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu lehce usmívá, když slyší, jak naříkají.

Text 153-154: Jednoho dne se šli Jagadānanda, Svarūpa, Govinda, Kāśīśvara, Śaṅkara, Dāmodara a Mukunda vykoupat do moře. Z dálky uslyšeli Haridāsův zpĕv, jako kdyby je volal svým původním hlasem.

Text 155: Nikdo ho nevidĕl, ale bylo slyšet jeho sladký zpĕv. Oddaní v čele s Govindou proto uvažovali takto:

Text 156: „Haridāsa určitĕ spáchal sebevraždu vypitím jedu, a kvůli tomuto hříchu se teď stal brāhmaṇským duchem.“

Text 157: „Jeho hmotnou podobu nevidíme,“ říkali, „ale slyšíme jeho sladký zpĕv. Musel se proto stát duchem.“

Text 158: „Haridāsa mladší celý život zpíval Hare Kṛṣṇa mantru a sloužil Nejvyššímu Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Navíc ho mĕl Pán v oblibĕ a zemřel na svatém místĕ.“

Text 159: „Haridāsa se jistĕ nedočkal takového ponížení, musel získat osvobození. To celé je zábava Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pozdĕji to pochopíte.“

Text 160: Jeden oddaný se z Prajágu vrátil do Navadvípu a vyprávĕl všem podrobnosti o sebevraždĕ Haridāse mladšího.

Text 161: Vysvĕtlil, jak se Haridāsa mladší rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Jamuny a Gangy. Śrīvāsa Ṭhākura a ostatní oddaní byli po vyslechnutí tĕchto podrobností velmi překvapení.

Text 162: Na konci roku přišel Śivānanda Sena v doprovodu ostatních oddaných jako obvykle do Džagannáth Purí, a šťastnĕ se tak setkal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 163:
Śrīvāsa Ṭhākura se Śrī Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Kde je Haridāsa mladší?“ Pán odpovĕdĕl: „Každý jistĕ získá výsledky svých plodonosných činností.“


 

Text 164: Tehdy Śrīvāsa Ṭhākura vyprávĕl podrobnosti o tom, jak se Haridāsa rozhodl a jak vstoupil do vody na soutoku Gangy a Jamuny.

Text 165: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl tyto podrobnosti, v radostné náladĕ s úsmĕvem řekl: „Toto je jediný způsob odčinĕní pro toho, kdo se smyslnĕ dívá na ženy.“

Text 166: Všichni oddaní v čele se Svarūpou Dāmodarem Gosvāmīm potom dospĕli k závĕru, že když Haridāsa spáchal sebevraždu na soutoku řek Gangy a Jamuny, jistĕ nakonec získal útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 167: Takto pokračuje Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, ve svých zábavách, jež uspokojují uši a mysl čistých oddaných, kteří o nich naslouchají.

Text 168: Tato událost ukazuje milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Jeho učení o tom, že sannyāsī by mĕl zůstat ve stavu odříkání, a hlubokou připoutanost, kterou k Nĕmu chovají Jeho vĕrní oddaní.

Text 169: Ukazuje také slávu svatých míst a to, jak Pán přijímá svého vĕrného oddaného. Pán tak v jedné zábavĕ splnil pĕt až sedm účelů.

Text 170: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou sladké jako nektar a hluboké jako oceán. Obyčejní lidé jim nerozumĕjí, ale rozvážný oddaný ano.

Text 171: Naslouchejte prosím zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua s vírou a důvĕrou. Neargumentujte, protože argumenty přinášejí opačný výsledek.

Text 172:
Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.
 

« Previous Next »