Text 99
jīvājñāna-kalpita īśvare, sakala-i ajñāna
yāhāra śravaṇe bhaktera phāṭe mana prāṇa”
jīva – obyčejná živá bytost; ajñāna – v nevĕdomosti; kalpita – představovaná; īśvare – v Nejvyšším Pánu; sakala-i ajñāna – veškerá nevĕdomost; yāhāra śravaṇe – když to poslouchá; bhaktera – oddaného; phāṭe – zlomí; mana prāṇa – mysl a život.
„Māyāvādský filosof se snaží prosadit názor, že živá bytost je pouze výplodem představivosti a že Nejvyšší Osobnost Božství je pod vlivem māyi. Poslech takového komentáře zničí srdce i život oddaného.“
Śrīla Svarūpa Dāmodara Gosvāmī chtĕl Bhagavānovi Ācāryovi zdůraznit, že ten, kdo je zcela upevnĕný v oddanosti službĕ Kṛṣṇovi, sice poslechem māyāvādské bhāṣyi sveden být nemusí, ale že tato bhāṣya je nicménĕ plná neosobních slov a pojetí, jako třeba Brahman, která představují poznání, ale jsou neosobní. Māyāvādī říkají, že svĕt stvořený māyou je neskutečný a že živá bytost ve skutečnosti neexistuje – existuje pouze jedna duchovní záře. Dále říkají, že Bůh je představa a že lidé na Boha myslí jen z nevĕdomosti, a že když je Nejvyšší Absolutní Pravda zmatena vnĕjší energií māyou, stane se jīvou neboli živou bytostí. Při poslechu všech tĕchto nesmyslů od neoddaného oddaný velmi trpí, jako kdyby mu pukalo srdce i duše.