Text 137
nirantara nāma lao, kara tulasī sevana
acirāt pābe tabe kṛṣṇera caraṇa”
nirantara – dvacet čtyři hodin dennĕ; nāma lao – zpívej Hare Kṛṣṇa mantru; kara – provádĕj; tulasī sevana – uctívání rostlinky tulasī; acirāt – velmi brzy; pābe – dosáhneš; tabe – potom; kṛṣṇera caraṇa – lotosových nohou Kṛṣṇy.
„Bez ustání pronášej mantru Hare Kṛṣṇa, zalévej rostlinku tulasī a klaň se jí. Tímto způsobem velmi brzy dosáhneš útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy.“
VÝZNAM: Před pĕti tisíci lety Pán Śrī Kṛṣṇa vyjádřil touhu, aby se Mu všichni odevzdali (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Proč to tedy lidé nedokáží? Kṛṣṇa ujišťuje: ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ – „Osvobodím tĕ od všech hříšných reakcí, neboj se.“ Každý trpí následky hříšných činností, ale Kṛṣṇa říká, že toho, kdo se Mu odevzdá, před následky hříchů ochrání. Moderní civilizace se však nezajímá ani o Kṛṣṇu, ani o to, jak se zbavit svých hříchů. Proto lidé trpí. Odevzdání je konečným pokynem Bhagavad-gīty, ale pro ty, kdo se lotosovým nohám Kṛṣṇy nedokáží odevzdat, je lepší neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, jak učí Haridāsa Ṭhākura.
V tomto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy své následovníky učíme, aby na růženci opakovali Hare Kṛṣṇa mantru neustále. I tĕm, kdo na to nejsou zvyklí, radíme, aby na růženci zpívali alespoň šestnáct kol dennĕ a mohli tak dostat další průpravu. Śrī Caitanya Mahāprabhu jinak doporučil:
tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Človĕk by mĕl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivĕjší než strom, prostý veškeré pýchy a připravený vzdávat úctu všem. V tomto stavu mysli může zpívat svaté jméno Pána neustále.“ Sadā znamená „neustále“. Haridāsa Ṭhākura říká nirantara nāma lao – „Zpívej Hare Kṛṣṇa mantru bez ustání.“
Kṛṣṇa chce, aby se Mu všichni odevzdali, ale lidé to kvůli svým hříšným činnostem nejsou schopni udĕlat. Na māṁ duṣkṛtino mūḍhāḥ prapadyante narādhamāḥ – darebáci a hlupáci, nejnižší z lidí pohroužení v hříšných činnostech se lotosovým nohám Kṛṣṇy nemohou jen tak zničehonic odevzdat. Pokud však začnou zpívat mantru Hare Kṛṣṇa a sloužit rostlince tulasī, velmi brzy to dokáží. Naší skutečnou povinností je odevzdat se lotosovým nohám Kṛṣṇy, ale pokud toho nejsme schopni, mĕli bychom si osvojit tento postup, který zavedl Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho velice důvĕrný služebník, Nāmācārya Śrīla Haridāsa Ṭhākura. To je způsob, jak dosáhnout úspĕchu v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy.