Text 127
sevaka gatāgati kare, nāhi avasara
tāra sparśa haile, sarva-nāśa habe mora”
sevaka – služebníci; gatāgati kare – přicházejí a odcházejí; nāhi avasara – bez přestání; tāra sparśa haile – kdybych se jich dotkl; sarva-nāśa habe mora – byl by se mnou konec.
„Tito služebníci bez přestání přicházejí a odcházejí. Kdybych se jich dotkl, byl by se mnou konec.“
Zde je zcela jasnĕ řečeno, že knĕží, kteří uctívají Božstvo, musí dbát na to, aby se udržovali naprosto čistí, a nikdo z venku se jich nesmí dotknout. Sanātana Gosvāmī a Haridāsa Ṭhākura se na základĕ svých dřívĕjších styků s muslimy považovali za mlecchy a yavany, a tak nevstupovali do chrámu, a dokonce ani nechodili po cestĕ před chrámovou branou. V indických chrámech je zvykem, že se knĕží nedotýkají nikoho zvenku, a pokud se jich nĕkdo takový dotkne, pak nevstoupí na oltář. To je velmi důležitý prvek chrámového uctívání.