Text 179
āmi ta’ — sannyāsī, āmāra ‘sama-dṛṣṭi’ dharma
candana-paṅkete āmāra jñāna haya ‘sama’
āmi – Já; ta' – zajisté; sannyāsī – ve stavu odříkání; āmāra – Moje; sama-dṛṣṭi – vidĕní všeho na stejné úrovni; dharma – povinnost; candana-paṅkete – mezi santálovou pastou a blátem; āmāra – Moje; jñāna – poznání; haya – je; sama – stejné.
, „Jsem ve stavu odříkání, a proto je Mou povinností nerozlišovat a být vyrovnaný. Se svým poznáním musím stejnĕ přistupovat k santálové pastĕ i špinavému blátu.̀ “
Sannyāsī neboli človĕk ve stavu odříkání musí být vždy vyrovnaný, a to je také povinností učeného človĕka a vaiṣṇavy. Vaiṣṇava, sannyāsī nebo učený človĕk nemá žádné pojetí hmotného svĕta, což znamená, že pro nĕho cokoliv hmotného postrádá jakoukoliv důležitost. Netouží po santálové pastĕ pro svůj požitek, ani ho uspokojování smyslů nevede k tomu, že by nenávidĕl bláto. Sannyāsīho, vaiṣṇavu nebo učeného človĕka vůbec nezajímá přijímání či odmítání hmotných vĕcí. Pokročilý oddaný si netouží nĕčeho užívat a nĕco odmítat. Jeho jedinou povinností je přijmout cokoliv, co je příznivé pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy. Vaiṣṇava by mĕl být netečný vůči svĕtskému požitku i vůči odříkání a neustále by mĕl toužit po duchovním životĕ v podobĕ služby Pánu.