Text 102
‘yadvā-tadvā’ kavira vākye haya ‘rasābhāsa’
siddhānta-viruddha śunite nā haya ullāsa
yadvā-tadvā kavira – kteréhokoliv takzvaného básníka; vākye – ve slovech; haya – je; rasa-ābhāsa – překrývání transcendentálních nálad; siddhānta-viruddha – v rozporu s filosofickými závĕry; śunite – poslouchat; nā – ne; haya – je; ullāsa – radost.
„U dĕl takzvaných básníků je velká pravdĕpodobnost, že se vyskytne překrývání transcendentálních nálad. Pokud jsou nálady takto v rozporu s filosofickými závĕry, nikoho poslech takové poezie netĕší.“
Yadvā-tadvā kavi se vztahuje na každého, kdo píše poezii, aniž by vĕdĕl, jak se to dĕlá. Psát poezii, a zvláštĕ poezii týkající se vaiṣṇavských závĕrů, je nesmírnĕ tĕžké. Pokud nĕkdo píše poezii bez patřičných znalostí, je velmi pravdĕpodobné, že se nálady budou překrývat. V tom případĕ ji žádný učený či pokročilý vaiṣṇava nebude chtít poslouchat.