Text 112
vikaca-kamala-netre śrī-jagannātha-saṁjñe
kanaka-rucir ihātmany ātmatāṁ yaḥ prapannaḥ
prakṛti-jaḍam aśeṣaṁ cetayann āvirāsīt
sa diśatu tava bhavyaṁ kṛṣṇa-caitanya-devaḥ
vikaca – doširoka otevřené; kamala-netre – jehož lotosové oči; śrī-jagannātha-saṁjñe – jménem Śrī Jagannātha; kanaka-ruciḥ – se zlatou barvou pleti; iha – zde v Džagannáth Purí; ātmani – v tĕle; ātmatām – stav bytí sám sebou; yaḥ – jenž; prapannaḥ – získal; prakṛti – hmotu; jaḍam – nečinnou; aśeṣam – neomezenĕ; cetayan – oživující; āvirāsīt – objevil se; saḥ – On; diśatu – nechť udĕlí; tava – vám; bhavyam – přízeň; kṛṣṇa-caitanya-devaḥ – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, známý jako Kṛṣṇa Caitanya.
„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přijal zlatou barvu pleti a stal se duší tĕla jménem Pán Jagannātha, jenž má doširoka otevřené oči jako kvetoucí lotosy. Tak se zjevil v Džagannáth Purí a přivedl mrtvou hmotu k životu. Nechť vám tento Pán, Śrī Kṛṣṇa Caitanyadeva, požehná veškerým štĕstím.“