Text 197
tomāra bāpa-jyeṭhā — viṣaya-viṣṭhā-gartera kīḍā
sukha kari’ māne viṣaya-viṣera mahā-pīḍā
tomāra – tvůj; bāpa – otec; jyeṭhā – jeho starší bratr; viṣaya – hmotného požitku; viṣṭhā – výkalů; gartera – z jámy; kīḍā – červi; sukha kari' – za štĕstí; māne – považují; viṣaya – hmotného požitku; viṣera – jedu; mahā-pīḍā – velkou nemoc.
„Můj drahý Raghunāthe dāsi, tvůj otec a jeho starší bratr jsou jako červi ve výkalech v žumpĕ hmotného požitku, protože otravu hmotným požitkem považují za štĕstí.“
Človĕk připoutaný k hmotnému požitku je připoutaný také k mnoha strastiplným situacím, ale přesto své nezávidĕníhodné postavení považuje za štĕstí. Smyslový požitek je pro takového človĕka tak silný, že se ho nemůže vzdát, tak jako se červ žijící ve výkalech nedokáže vzdát tĕchto výkalů. Když je človĕk příliš pohroužený do hmotného požitku, je z duchovního hlediska stejný jako červ ve výkalech. I když je toto postavení v očích osvobozených duší naprostým utrpením, materialistický požitkář je k nĕmu velice připoutaný.