Text 314
ātmānaṁ ced vijānīyāt
paraṁ jñāna-dhutāśayaḥ
kim icchan kasya vā hetor
dehaṁ puṣṇāti lampaṭaḥ
ātmānam – duši; cet – jestliže; vijānīyāt – porozumí; param – nejvyššímu; jñāna – díky poznání; dhuta – odvržené; āśayaḥ – hmotné touhy; kim – po čem; icchan – toužící; kasya – jakého; vā – nebo; hetoḥ – z důvodu; deham – toto hmotné tĕlo; puṣṇāti – udržuje; lampaṭaḥ – prostopášník.
„ ,Ten, jehož srdce bylo očištĕno dokonalým poznáním a kdo poznal Kṛṣṇu, Nejvyšší Brahman, získá vše. Proč by se pak mĕl pečlivĕ snažit udržovat své hmotné tĕlo jako nĕjaký prostopášník?̀ “
Tento verš (Bhāgavatam 7.15.40) řekl Nārada Yudhiṣṭhirovi Mahārājovi v souvislosti s vysvobozením hospodáře z hmotných pout. Na duchovní úrovni se človĕk o tĕlo zbytečnĕ nestará. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura řekl: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra bandhana kāhāṅ tāra. Ten, kdo se nachází na duchovní úrovni, se nepovažuje za tĕlo, a proto je schopný transcendentálnĕ podstupovat tvrdou askezi stavu odříkání. Nejlepším příkladem takového odříkání je Raghunātha dāsa Gosvāmī.