Text 327
mahā-sampad-dāvād api patitam uddhṛtya kṛpayā
svarūpe yaḥ svīye kujanam api māṁ nyasya muditaḥ
uro-guñjā-hāraṁ priyam api ca govardhana-śilāṁ
dadau me gaurāṅgo hṛdaya udayan māṁ madayati
mahā-sampat – obrovského hmotného bohatství; dāvāt – z lesního požáru; api – i když; patitam – pokleslý; uddhṛtya – jenž vysvobodil; kṛpayā – milostí; svarūpe – Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu; yaḥ – On, který (Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu); svīye – svému osobnímu společníkovi; ku-janam – nízkou osobu; api – i když; mām – mĕ; nyasya – když vysvobodil; muditaḥ – potĕšený; uraḥ – z hrudi; guñjā-hāram – girlandu lasturek; priyam – drahé; api – i když; ca – a; govardhana-śilām – kámen z kopce Góvardhanu; dadau – dal; me – mnĕ; gaurāṅgaḥ – Pán Gaurāṅga; hṛdaye – v mém srdci; udayan – projevením se; mām – mĕ; madayati – dohání k šílenství.
„Přestože jsem pokleslá duše a nejnižší z lidí, Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ svou milostí vysvobodil z planoucího lesního požáru obrovského hmotného bohatství. S velkou radostí mĕ svĕřil svému osobnímu společníkovi Svarūpovi Dāmodarovi. Dal mi také girlandu z lasturek, kterou nosil na své hrudi, a kámen z kopce Góvardhanu, i když Mu byly velmi drahé. Ten samý Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se nyní projevuje v mém srdci a způsobuje, že po Nĕm šílím.“
Tento verš pochází ze Śrī Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣi (11) od Raghunātha dāse Gosvāmīho.