Text 12
tāhā pravartāilā tumi, — ei ta ‘pramāṇa’
kṛṣṇa-śakti dhara tumi, — ithe nāhi āna
tāhā – toto; pravartāilā – rozšířil jsi; tumi – Ty; ei – toto; ta – zajisté; pramāṇa – důkaz; kṛṣṇa-śakti – Kṛṣṇovu energii; dhara – máš; tumi – Ty; ithe nāhi āna – o tom není pochyb.
„Toto saṅkīrtanové hnutí vĕdomí Kṛṣṇy jsi rozšířil Ty, a z toho je zřejmé, že máš zplnomocnĕní od Pána Kṛṣṇy. O tom není pochyb.“
Śrī Madhvācārya nás upozornil na tento citát z Nārāyaṇa-saṁhity:
dvāparīyair janair viṣṇuḥ
pañcarātrais tu kevalaiḥ
kalau tu nāma-mātreṇa
pūjyate bhagavān hariḥ
„V Dvāpara-yuze bylo možné Kṛṣṇu neboli Viṣṇua uspokojit jedinĕ honosným uctíváním podle systému pāñcarātrikī, ale ve vĕku Kali lze Nejvyšší Osobnost Božství uspokojit a uctívat pouhým zpíváním Jeho svatého jména.“ Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že se nikdo nemůže stát duchovním mistrem celého svĕta (jagad-guru), aniž by byl přímo zmocnĕn bezpříčinnou milostí Kṛṣṇy. Pouhou mentální spekulací se ācāryou nikdo nestane. Skutečný ācārya představuje všem Kṛṣṇu tak, že po celém svĕtĕ káže svaté jméno Pána. Podmínĕné duše očištĕné zpíváním svatého jména jsou tak vysvobozené z planoucího ohnĕ hmotné existence. Duchovní prospĕch se tak zvĕtšuje jako dorůstající mĕsíc na nebi. Pravý ācārya, duchovní mistr celého svĕta, musí být považován za inkarnaci Kṛṣṇovy milosti. Ve skutečnosti Kṛṣṇu osobnĕ objímá, a proto je duchovním mistrem všech varen (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a všech āśramů (brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī). Protože je nejpokročilejším oddaným, je oslovován jako paramahaṁsa-ṭhākura. Ṭhākura je titul, který dostávají paramahaṁsové. Titulem paramahaṁsa-ṭhākura tedy má být označován také ten, kdo jedná jako ācārya, jenž přímo představuje Pána Kṛṣṇu šířením Jeho jména a slávy.