Text 29
nāyaṁ śriyo ’ṅga u nitānta-rateḥ prasādaḥ
svar-yoṣitāṁ nalina-gandha-rucāṁ kuto ’nyāḥ
rāsotsave ’sya bhuja-daṇḍa-gṛhīta-kaṇṭha-
labdhāśiṣāṁ ya udagād vraja-sundarīṇām
na – ne; ayam – této; śriyaḥ – bohynĕ štĕstí; aṅge – na hrudi; u – bĕda; nitānta-rateḥ – jež má velmi důvĕrný vztah; prasādaḥ – přízeň; svaḥ – nebeských planet; yoṣitām – žen; nalina – lotosového kvĕtu; gandha – majících vůni; rucām – a tĕlesný lesk; kutaḥ – mnohem ménĕ; anyāḥ – jiné; rāsa-utsave – při slavnosti tance rāsa; asya – Pána Śrī Kṛṣṇy; bhuja-daṇḍa – pažemi; gṛhīta – obejmuté; kaṇṭha – jejich krky; labdha-āśiṣām – jež získaly takové požehnání; yaḥ – které; udagāt – se projevilo; vraja-sundarīṇām – překrásných gopī, transcendentálních dívek z Vradžabhúmi.
„ ,Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi bĕhem rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentální příznĕ se nikdy nedostalo bohyni štĕstí ani jiným společnicím v duchovním svĕtĕ. O nĕčem takovém se nikdy nesnilo ani tĕm nejkrásnĕjším dívkám z nebeských planet, jejichž tĕlesný lesk a vůnĕ připomínají krásu a vůni lotosových kvĕtů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle hmotných mĕřítek?̀ “
Toto je verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.47.60).