Text 141
mahā-viṣaya kara, kibā virakta udāsa
janme-janme tumi pañca — mora ‘nija-dāsa’
mahā-viṣaya – rozsáhlé hmotné činnosti; kara – vykonáváte; kibā – nebo; virakta – odříkaví; udāsa – bez připoutanosti; janme-janme – život za životem; tumi pañca – vás pĕt; mora – Moji; nija-dāsa – vlastní služebníci.
„Ať už jste pohroužení v hmotných činnostech, nebo přijímáte naprosté odříkání, vás pĕt bratrů je život za životem Mými vĕčnými služebníky.“
Podle komentáře Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura bychom mĕli neustále myslet na to, že jsme vĕčnĕ služebníky Kṛṣṇy. Ať už jsme zamĕstnáni hmotnými činnostmi, které obnášejí zacházení s penĕzi, nebo ve stavu odříkání, vždy bychom mĕli myslet na to, že jsme vĕčnými služebníky Boha, protože to je skutečné postavení živé bytosti. Jak přijetí sannyāsu, tak zacházení s penĕzi jsou vnĕjší záležitosti. Za všech okolností je třeba myslet na to, jak potĕšit a uspokojit Kṛṣṇu. Potom ani ten, kdo je zapojený do rozsáhlých hmotných transakcí, nebude připoutaný. Jakmile však zapomeneme, že jsme vĕčnými služebníky Kṛṣṇy, čeká nás hmotné zapletení. Pokud si je však človĕk neustále vĕdom toho, že Kṛṣṇa je svrchovaný vládce a on sám je Kṛṣṇův vĕčný služebník, zůstává za všech okolností osvobozený. Hmotné činnosti vytvářející pouta ho neovlivní.