Text 119
heloddhūnita-khedayā viśadayā pronmīlad-āmodayā
śāmyac-chāstra-vivādayā rasa-dayā cittārpitonmādayā
śaśvad-bhakti-vinodayā sa-madayā mādhurya-maryādayā
śrī-caitanya dayā-nidhe tava dayā bhūyād amandodayā
helā – velmi snadno; uddhūnita – odehnaný; khedayā – nářek; viśadayā – která vše očišťuje; pronmīlat – probuzení; āmodayā – transcendentální blaženost; śāmyat – zmírňující; śāstra – zjevených písem; vivādayā – rozpory; rasa-dayā – rozdávající všechny transcendentální nálady; citta – v srdci; arpita – upevnĕné; unmādayā – štĕstí; śaśvat – neustále; bhakti – oddanou službu; vinodayā – probouzející; sa-madayā – plnou extáze; mādhurya – milostné lásky; maryādayā – hranice; śrī-caitanya – ó Pane Śrī Caitanyo Mahāprabhu; dayā-nidhe – oceáne milosti; tava – Tvoje; dayā – milost; bhūyāt – nechť je; amanda – štĕstí; udayā – ve kterém se probouzí.
„Ó oceáne milosti, Śrī Caitanyo Mahāprabhu! Nechť se probudí Tvá příznivá milost, která vše činí čistým a blaženým, a tak snadno odhání všechny druhy hmotných nářků. Tvá milost ve skutečnosti probouzí transcendentální blaženost a zastiňuje všechny svĕtské radosti. Tvou příznivou milostí jsou odstranĕny rozpory mezi různými písmy. Ze Tvé příznivé milosti proudí transcendentální nálady, z nichž srdce jásá. Tvá milost je plná radosti, vždy povzbuzuje k oddané službĕ a oslavuje milostnou lásku k Bohu. Nechť se Tvou bezpříčinnou milostí tato transcendentální blaženost probudí v mém srdci.“
Tento důležitý verš (Śrī Caitanya-candrodaya-nāṭaka 8.10) konkrétnĕ popisuje Pánovu bezpříčinnou milost. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejštĕdřejší Osobnost Božství, rozdává svou bezpříčinnou milost podmínĕným duším třemi způsoby. Každá živá bytost je v hmotném svĕtĕ mrzutá, protože jí vždy nĕco schází. Podstupuje velký boj o přežití a své strasti se snaží zmenšovat pokusy vyždímat z tohoto svĕta co nejvĕtší požitek. V této snaze však živá bytost nikdy neuspĕje. Človĕk nĕkdy ve svých tĕžkostech hledá přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství, ale pro materialistickou osobu je velmi tĕžké ji získat. Pokud si však Pánovou milostí nĕkdo začne být vĕdom Kṛṣṇy, vůnĕ lotosových nohou Pána se rozšíří a materialista tak může být zbaven svého utrpení. Transcendentální styk s lotosovýma nohama Pána ve skutečnosti očistí jeho mysl, a tehdy bude osvícen láskyplnou službou Pánu.
Existuje mnoho různých druhů písem a lidé jsou jejich čtením často zmateni. Pokud však človĕk získá Pánovu milost, jeho zmatenost se vytratí. A nejen že jsou vyřešeny rozpory písem, ale probudí se také určitá transcendentální blaženost, která ho zcela uspokojí. Tato transcendentální láskyplná služba Pánu neustále zamĕstnává podmínĕnou živou bytost službou lotosovým nohám Pána. Touto šťastnou činností se zvĕtšuje naše transcendentální láska ke Kṛṣṇovi. Naše postavení se tím zcela očistí a naplní nás transcendentální blaženost doprovázená radostí duše.
Tak se transcendentální bezpříčinná milost Pána Kṛṣṇy projeví v srdci oddaného. Tehdy přestanou existovat hmotné potřeby. Nářek, který nevyhnutelnĕ provází hmotné touhy, zmizí také. Pánovou milostí je oddaný povýšen na transcendentální úroveň, a tehdy se v nĕm projeví transcendentální nálady duchovního svĕta. Jeho oddaná služba se upevní a on se vĕnuje transcendentální láskyplné službĕ Pánu s velkým odhodláním. To vše se pak spojí, aby v srdci oddaného plnĕ probudilo lásku ke Kṛṣṇovi.
Ze začátku podmínĕná duše postrádá vĕdomí Kṛṣṇy a je ve svém hmotném počínání neustále mrzutá. Pozdĕji se díky stykům s čistým oddaným začne dotazovat na Absolutní Pravdu. Tak se začne zapojovat do transcendentální oddané služby Pánu. Pozdĕji jsou milostí Pána odstranĕny veškeré mylné představy a srdce je zbaveno veškeré hmotné špíny. Jedinĕ tehdy se probudí štĕstí transcendentální blaženosti. Pánovou milostí je oddaný zcela přesvĕdčený o hodnotĕ oddané služby. Když všude vidí Pánovy zábavy, je neochvĕjný v transcendentální blaženosti. Takový oddaný je zbaven všech hmotných tužeb a káže slávu Pána po celém svĕtĕ. Tyto činnosti konané s vĕdomím Kṛṣṇy ho oddĕlují od hmotných činností a touhy po osvobození, protože na každém kroku pociťuje spojení s Nejvyšší Osobností Božství. I když nĕkdy může žít životem hospodáře, díky své neustálé oddané službĕ není ovlivnĕn hmotnou existencí. Každému se proto doporučuje vyhledat útočištĕ v oddané službĕ a tak získat štĕstí a osvobození.