Text 13
vaiṣṇavera ei haya eka svabhāva niścala
teṅho jīva nahena, hana svatantra īśvara
vaiṣṇavera – vznešeného oddaného; ei – toto; haya – je; eka – jeden; svabhāva – povaha; niścala – neochvĕjný; teṅho – On; jīva – podmínĕná duše; nahena – není; hana – je; svatantra – nezávislý; īśvara – vládce.
„Vaiṣṇava putuje na svatá poutní místa, aby je očistil a osvobodil pokleslé podmínĕné duše. To je jedna z povinností vaiṣṇavy. Śrī Caitanya Mahāprabhu ve skutečnosti není obyčejná živá bytost, ale samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Je tedy zcela nezávislým vládcem, a přesto ve své roli oddaného jedná jako oddaný.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že na svatých místech trvale bydlí mnoho lidí, kteří nejsou přísní v dodržování usmĕrňujících zásad pro život na svatých místech. Pro nápravu tĕchto lidí musí tato místa navštĕvovat vznešení oddaní. To je poslání vaiṣṇavy. Vaiṣṇava je nešťastný, když vidí, jak jsou druzí zapletení v hmotném životĕ. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil tĕmto vaiṣṇavským činnostem i přesto, že je uctívaným Božstvem všech vaiṣṇavů, úplným a nezávislým Nejvyšším Pánem, Osobností Božství. Je pūrṇaḥ śuddho nitya-muktaḥ – úplný, ničím neznečištĕný a vĕčnĕ osvobozený. Je sanātana, protože nemá začátek ani konec.