Text 50
eta śuni’ sārvabhauma ha-ilā cintita
rājāra anurāga dekhi’ ha-ilā vismita
eta śuni' – když to slyšel; sārvabhauma – Sārvabhauma; ha-ilā – stal se; cintita – hluboce zamyšlený; rājāra – krále; anurāga – připoutanost; dekhi' – když vidĕl; ha-ilā – stal se; vismita – ohromený.
Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya slyšel, jak je král Pratāparudra odhodlaný, zamyslel se. Královo odhodlání ho opravdu ohromilo.
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya žasl, protože není možné, aby takové odhodlání mĕl svĕtský človĕk připoutaný k hmotnému požitku. Král mĕl k hmotnému požitku zajisté mnoho příležitostí, ale myslel si, že pokud nebude moci navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua, je jeho království a vše ostatní zcela k ničemu. To určitĕ stačí k tomu, aby človĕk žasl. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že bhakti, oddaná služba, musí být bezpodmínečná. Žádné hmotné překážky ve skutečnosti nemohou pokrok v oddané službĕ zmařit, ať ji koná obyčejný človĕk, nebo král. Oddaná služba Pánu je v každém případĕ úplná, bez ohledu na hmotné postavení oddaného. Je tak vznešená, že ji může konat kdokoli, v jakémkoliv postavení. Je pouze nutné být dṛḍha-vrata, pevnĕ odhodlaný.