Text 127
ei aparādhe mora kāhāṅ habe gati
tomāra ‘gauḍīyā’ kare eteka phaijati!
ei aparādhe – kvůli tomuto přestupku; mora – Mĕ; kāhāṅ – kde; habe – bude; gati – konec; tomāra gauḍīyā – tvůj bengálský vaiṣṇava; kare – dĕlá; eteka – takové; phaijati – svízelná situace.
„Kvůli tomuto přestupku teď nevím, co se Mnou bude. Tvůj bengálský vaiṣṇava Mĕ přivedl do svízelné situace.“
To, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu, že tento bengálský vaiṣṇava je „tvůj gauḍīya-vaiṣṇava“, je velmi významné. Znamená to, že všichni gauḍīya-vaiṣṇavové, kteří jsou následovníky Caitanyova učení, podléhají Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu. Gauḍīya-vaiṣṇavové velmi přísnĕ dodržují systém parampary. Osobním tajemníkem Śrī Caitanyi Mahāprabhua byl Svarūpa Dāmodara Gosvāmī. Další skupinou oddaných bylo šest Gosvāmīch a potom Kavirāja Gosvāmī. Je nezbytné následovat paramparu Caitanyovy školy. Je mnoho přestupků, které ve službĕ Pánu hrozí, a ty jsou popsány v Bhakti-rasāmṛta-sindhu, Hari-bhakti-vilāse a dalších knihách. Podle tĕchto pravidel by nikdo nemĕl před Božstvy v chrámu Pána přijmout nĕčí poklony. Stejnĕ tak není správné, aby se oddaný před Božstvy klanĕl duchovnímu mistrovi a dotýkal se jeho nohou. To je považováno za přestupek. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl samotná Nejvyšší Osobnost Božství, a proto ve skutečnosti nebylo nic špatného na tom umýt Jeho nohy v chrámu. Protože však Pán hrál roli ācāryi, považoval se za obyčejnou lidskou bytost. Chtĕl také poučit obyčejné lidi. Důležité je, že i když nĕkdo hraje roli duchovního mistra, nemĕl by před Božstvy přijímat poklony, ani by žádnému žákovi nemĕl dovolit, aby mu před Božstvy myl nohy. Taková je etiketa.