Text 212
praphulla-kamala jini’ nayana-yugala
nīlamaṇi-darpaṇa-kānti gaṇḍa jhalamala
praphulla-kamala – rozkvetlý kvĕt lotosu; jini' – pokořující; nayana-yugala – dvĕ oči; nīlamaṇi – safír; darpaṇa – zrcadlo; kānti – lesk; gaṇḍa – krk; jhalamala – zářivý.
Oči Pána Jagannātha pokořily krásu kvetoucích lotosů a Jeho krk zářil jako safírové zrcadlo.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se obvykle na Pána Jagannātha díval z dálky, zpoza Garuḍova sloupu. Protože však patnáct dní Pána Jagannātha nevidĕl, cítil od Nĕho velké odloučení. Plný očekávání tedy prošel chrámovou halou a jen proto, aby uvidĕl tvář Pána Jagannātha, vstoupil do místnosti, kde se obĕtuje jídlo. To bylo ve verši 210 označeno jako maryādā-laṅghana neboli porušení usmĕrňujících zásad. To znamená, že bychom se nemĕli příliš přibližovat představeným. Jak na Božstvo Pána, tak na duchovního mistra bychom se mĕli dívat z dálky. Tomu se říká maryādā. Jinak se může naplnit rčení, že důvĕrnost plodí pohrdání. Pokud začínající oddaný přijde příliš blízko k Božstvu či duchovnímu mistru, může to vést k jeho úpadku. Osobní služebníci Božstva či duchovního mistra by proto mĕli být neustále velmi opatrní, aby je při plnĕní jejich povinnosti nepřemohla nedbalost.
Oči Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou přirovnány k žíznivým čmelákům a oči Śrī Jagannātha ke kvetoucím lotosům. Autor tato přirovnání použil proto, aby popsal Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua v okamžiku, kdy byl hluboce pohroužený v extázi lásky k Pánu Jagannāthovi.