Text 61
ei — mahā-bhāgavata, yāṅhāra darśane
vrajendra-nandana-smṛti haya sarva-jane
ei – zde je; mahā-bhāgavata – prvotřídní oddaný; yāṅhāra darśane – při pohledu na nĕjž; vrajendra-nandana – na syna krále Vradži; smṛti – vzpomínky; haya – přijdou; sarva-jane – u každého.
„Zde je velký oddaný,“ řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu. „Při pohledu na nĕho si každý vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.“
Ve své Anubhāṣyi Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že materialista mylnĕ pokládá tĕlo a mysl za zdroj hmotného požitku. Materialista jinými slovy uznává tĕlesné pojetí života. Śrī Caitanya Mahāprabhu se na syna Mahārāje Pratāparudry nedíval jako na materialistu jen kvůli tomu, že byl synem materialisty. Ani sebe nepovažoval za poživatele. Māyāvādští filosofové dĕlají velkou chybu, když považují sac-cid-ānanda-vigrahu, transcendentální podobu Pána, za hmotné tĕlo. V transcendenci se žádné hmotné znečištĕní nenachází, ani není možné představovat si duchovno v hmotĕ. Hmotu nelze přijímat jako nĕco duchovního. Jak naznačují technické termíny bhauma ijya-dhīḥ (Śrīmad-Bhāgavatam 10.84.13), materialističtí māyāvādī si představují podobu Boha v hmotĕ, i když podle jejich představ je Bůh v konečném smyslu bez podoby. To je však pouze mentální spekulace. I když je Śrī Caitanya Mahāprabhu Nejvyšší Osobnost Božství, vystupuje v roli gopī. A zároveň králova syna vidĕl přímo jako syna Nandy Mahārāje, Vrajendra-nandanu Hariho. To je podle védské kultury dokonalá vize, což potvrzuje Śrīmad Bhagavad-gītā: paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ. Takovéto přijímání Absolutní Pravdy v souladu s vaiṣṇavskou filosofií je vysvĕtleno v Muṇḍaka Upaniṣadĕ (3.2.3) a v Kaṭha Upaniṣadĕ (1.2.23) tĕmito slovy:
nāyam ātmā pravacanena labhyo
na medhayā na bahunā śrutena
yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanūṁ svām
„Nejvyššího Pána nelze dosáhnout učenými výklady, velkou inteligencí, a dokonce ani častým nasloucháním. Dosáhnout Ho může pouze ten, koho si On sám vybere. Takové osobĕ vyjeví svoji podobu.“
Živá bytost je v hmotné existenci zapletena právĕ kvůli nedostatku takového duchovního pohledu. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Kalyāṇa-kalpataru zpívá: saṁsāre āsiyā prakṛti bhajiyā`puruṣa' abhimāne mari. Když živá bytost přijde do hmotného svĕta, považuje se za poživatele, a tak se více a více zaplétá.