Text 149
prāṇa-priye, śuna, mora e-satya-vacana
tomā-sabāra smaraṇe, jhuroṅ muñi rātri-dine,
mora duḥkha nā jāne kona jana
prāṇa-priye – ó Má nejdražší; śuna – prosím slyš; mora – Můj; e-satya-vacana – tento pravdivý výrok; tomā-sabāra – vás všech; smaraṇe – kvůli vzpomínání; jhuroṅ – pláču; muñi – Já; rātri-dine – dnem i nocí; mora duḥkha – Moje neštĕstí; nā jāne – nezná; kona jana – kdokoliv.
„Má nejdražší Śrīmatī Rādhārāṇī, prosím poslouchej Mĕ, říkám Ti pravdu. Celé dny a noci pláču, když na vás všechny, obyvatele Vrindávanu, vzpomínám. Nikdo neví, jak jsem z toho nešťastný.“
Je řečeno: vṛndāvanaṁ parityajya padam ekaṁ na gacchati. Kṛṣṇa, původní Osobnost Božství (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ), v jednom smyslu z Vrindávanu neodchází ani na krok. Kvůli různým povinnostem však Kṛṣṇa musel z Vrindávanu odjet. Musel jet do Mathury zabít Kaṁsu a potom Ho Jeho otec odvezl do Dváraky, kde byl vytížen státními záležitostmi a problémy působenými démony. Kṛṣṇa byl pryč z Vrindávanu a nemĕl z toho vůbec radost, což přímo řekl Śrīmatī Rādhārāṇī. Ona je pro Śrī Kṛṣṇu to nejdražší a On Jí svou mysl vyjevil takto.