Text 156
yādavera vipakṣa, yata duṣṭa kaṁsa-pakṣa,
tāhā āmi kailuṅ saba kṣaya
āche dui-cāri jana, tāhā māri’ vṛndāvana,
āilāma āmi, jāniha niścaya
yādavera vipakṣa – všechny nepřátele yaduovské dynastie; yata – všechny; duṣṭa – podlé; kaṁsa-pakṣa – Kaṁsovy spojence; tāhā – je; āmi – Já; kailuṅ saba kṣaya – všechny jsem zahubil; āche – jsou stále; dui-cāri jana – dva nebo čtyři démoni; tāhā māri' – až je zabiji; vṛndāvana – do Vrindávanu; āilāma āmi – velmi brzy přijdu; jāniha niścaya – prosím vĕz s jistotou.
„Již jsem zabil všechny podlé démony, nepřátelské vůči yaduovské dynastii, a zabil jsem také Kaṁsu i s jeho spojenci. Stále jsou však naživu dva nebo čtyři démoni, které chci ještĕ zabít, a potom se velmi brzy vrátím do Vrindávanu. Buď si tím prosím jistá.“
Kṛṣṇa neopouští Vrindávan ani na krok a ani Kṛṣṇův oddaný nechce Vrindávan opustit. Když však musí jednat v zájmu Kṛṣṇy, Vrindávan opustí. Čistý oddaný se po splnĕní své mise vrátí domů, zpĕt do Vrindávanu, zpátky k Bohu. Kṛṣṇa ujistil Rādhārāṇī, že potom, co tyto démony zabije, vrátí se do Vrindávanu. Slíbil: „Jakmile zabiji tĕch nĕkolik zbývajících démonů, velmi brzy se vrátím.“