Mahārāja Pratāparudra sám vstoupil do zahrady v Balagandi oblečený jako vaiṣṇava a recitoval přitom verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu. Tam také využil příležitosti masírovat lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán ve své extázi lásky ke Kṛṣṇovi krále okamžitĕ obejmul a tak mu udĕlil svou milost. Když se v zahradĕ podávalo prasādam, Pán Caitanya je také přijal. Potom se stalo, že se ratha Pána Jagannātha zastavila. Král Pratāparudra nechal přivést mnoho slonů, aby vůz táhli, ale neuspĕli. Jakmile to uvidĕl Caitanya, začal vůz tlačit zezadu vlastní hlavou a ten se rozjel. Oddaní pak už vůz táhli za provazy. Nedaleko chrámu Guṇḍici je místo zvané Áitóta, a to bylo upraveno k odpočinku Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil Pána Jagannātha usazeného v Sundaráčale, vidĕl toto místo jako Vrindávan. Ve vodách Indradyumnova jezera se pak vĕnoval mnoha zábavám. Devĕt dní bĕhem Ratha-yātry zůstal Pán v Sundaráčale a pátého dne Pán spolu se Svarūpou Dāmodarem sledovali zábavy Lakṣmī, bohynĕ štĕstí. Tehdy hodnĕ hovořili o zábavách gopī. Když byla ratha tažena zase zpátky a opĕt se začalo zpívat, dva oddaní z Kulína-grámu – Rāmānanda Vasu a Satyarāja Khān – byli požádáni, aby každý rok na Ratha-yātru přinášeli hedvábná lana.