KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Text 1: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel v doprovodu svých osobních společníků na slavnost známou jako Lakṣmī-vijayotsava, kde vedl rozhovory o nejvyšší vznešenosti lásky gopī. Pouhé naslouchání o nich Jej nesmírnĕ potĕšilo a ve velké extázi lásky k Pánu se roztančil.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, známému jako Gauracandra! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi, který je tak vznešený!

Text 3: Sláva všem oddaným, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Sláva čtenářům, pro které je Śrī Caitanya Mahāprabhu vlastním životem!

Text 4: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi lásky odpočíval, vstoupil do zahrady Mahārāja Pratāparudra.

Text 5: Podle pokynů Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi král odložil svůj královský šat a vstoupil nyní do zahrady oblečený jako vaiṣṇava.

Text 6: Mahārāja Pratāparudra byl tak pokorný, že si nejprve se sepjatýma rukama vyžádal svolení všech oddaných a potom s velkou smĕlostí padl na zem a dotkl se Pánových lotosových nohou.

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu s očima zavřenýma v extázi lásky a emocí ležel na vyvýšeném místĕ a král Mu začal velmi dovednĕ masírovat nohy.

Text 8: Král také začal recitovat verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu týkající se rāsa-līly. Přednášel kapitolu začínající slovy „jayati te 'dhikam“.

Text 9: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po vyslechnutí tĕchto veršů nadmíru spokojený a znovu a znovu opakoval: „Pokračuj, pokračuj!“

Text 10: Jakmile král recitoval verš začínající slovy „tava kathāmṛtam“, Pán se v extázi lásky zvedl a objal ho.

Text 11: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel verše, které král recitoval, řekl: „Dal jsi Mi nedocenitelné drahokamy, ale Já ti za nĕ nemám co dát, a proto tĕ pouze objímám.“

Text 12: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu toto řekl, začal ten samý verš recitovat stále dokola. Král i Śrī Caitanya Mahāprabhu se třásli a z očí jim tekly proudy slz.

Text 13: „  ,Můj Pane, nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem tĕch, kdo jsou neustále soužení v tomto hmotném svĕtĕ. Tato vyprávĕní jsou předávána vznešenými osobnostmi a odstraňují veškeré hříšné reakce. Každý, kdo tĕmto vyprávĕním naslouchá, dosáhne veškerého štĕstí. Tato vyprávĕní se šíří po celém svĕtĕ a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto poselství Boha, jsou zcela jistĕ tĕmi nejvelkodušnĕjšími pracovníky pro dobro druhých.̀  “

Text 14: Po přednesení tohoto verše Śrī Caitanya Mahāprabhu krále objal a volal: „Jsi ten nejvelkodušnĕjší! Jsi nejvelkodušnĕjší!“ V tuto chvíli ještĕ Śrī Caitanya Mahāprabhu nevĕdĕl, že to je král.

Text 15: Milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua byla probuzena královou dřívĕjší službou. Pán se ho proto ani neptal, kdo je, a ihned mu udĕlil svou milost.

Text 16: Jak mocná je milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua! Ani se krále nezeptal, kdo je, a vše učinil úspĕšným.

Text 17: Nakonec Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kdo jsi? Tolik jsi pro Mne udĕlal. Najednou ses tu objevil a umožnil jsi Mi pít nektar zábav Pána Kṛṣṇy.“

Text 18: Král odpovĕdĕl: „Jsem ten nejposlušnĕjší služebník Tvých služebníků. Přeji si, abys mne přijal jako služebníka Tvých služebníků.“

Text 19: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy králi ukázal nĕkteré ze svých božských majestátů a zakázal mu o tom s kýmkoliv mluvit.

Text 20: Caitanya Mahāprabhu ve svém srdci dobře vĕdĕl o všem, co se dĕje, ale nedával to najevo. Nedal najevo, že ví, že mluví s králem Pratāparudrou.

Text 21: Když oddaní vidĕli, jak Pán králi Pratāparudrovi udĕlil zvláštní milost, opĕvovali královo štĕstí. Jejich mysli se otevřely a naplnily se radostí.

Text 22: Král potom odešel ven. Se sepjatýma rukama se přitom pokornĕ modlil k oddaným a klanĕl se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 23: Vāṇīnātha Rāya poté přinesl všemožné druhy prasādam a Śrī Caitanya Mahāprabhu s oddanými poobĕdval.

Text 24: Rovnĕž král poslal velké množství prasādam po Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi, Rāmānandovi Rāyovi a Vāṇīnāthovi Rāyovi.

Text 25: Prasādam, které král poslal, bylo obĕtováno bĕhem slavnosti v Balagandi a obsahovalo nevařené mléčné výrobky a ovoce. Vše bylo té nejlepší kvality a nekonečné rozmanitosti.

Text 26: Byl tam tvaroh, ovocná šťáva, kokos, mango, sušený kokos, chlebovník, různé druhy banánů a semínka palmového ovoce.

Text 27: Byly tam také pomeranče, grepy, mandarinky, mandle, sušené ovoce, rozinky a datle.

Text 28: Dále tam byly stovky různých druhů sladkostí, jako je manoharā-lāḍu, amṛta-guṭikā a různé druhy svařeného mléka.

Text 29: Byly tam i papáji, pomeranče saravatī a rozmačkaná dýnĕ, a také smetana, smažená smetana a určitý druh purī připravovaný se smetanou.

Text 30: Byly tam také sladkosti známé jako hari-vallabha a sladkosti z kvĕtin seṅoti, karpūra a mālatī. Dále tam byla granátová jablka, sladkosti s přímĕsí černého pepře, sladkosti s karamelem a amṛti-jilipi.

Text 31: Byl tam i cukr z lotosových kvĕtů, chléb z urad dálu, křupavé sladkosti, cukrkandl, smažené rýžové sladkosti, sezamové sladkosti a sezamové sušenky.

Text 32: Byly tam také cukrkandlové sladkosti ve tvaru pomerančovníků, citroníků a mangovníků, ozdobené ovocem, kvĕty a listy.

Text 33: Dále tam byl jogurt, mléko, máslo, podmáslí, ovocná šťáva, jídlo ze smaženého jogurtu a cukrkandlu, a slaný naklíčený mung-dál se strouhaným zázvorem.

Text 34: Byly tam také citronové, bobulové i jiné druhy pickles. Ve skutečnosti tu rozmanitost jídla obĕtovaného Pánu Jagannāthovi nejsem schopen ani popsat.

Text 35: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl půl zahrady zaplnĕné různými druhy prasādam, byl nesmírnĕ spokojený.

Text 36: Ve skutečnosti byl Śrī Caitanya Mahāprabhu plnĕ uspokojen už jen pouhým pohledem na to, jak Pán Jagannātha všechno jídlo přijal.

Text 37: Potom dorazilo pĕt či sedm balíků talířů vyrobených z listů stromu ketakī. Tyto talíře byly rozdány tak, že jich každý dostal deset.

Text 38: Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, jaké úsilí všichni kīrtanoví zpĕváci vynaložili, a proto je dychtil bohatĕ nakrmit.

Text 39: Všichni oddaní si sedli do řad a Śrī Caitanya Mahāprabhu začal osobnĕ rozdávat prasādam.

Text 40: Svarūpa Gosvāmī však Śrī Caitanyu Mahāprabhua upozornil na to, že oddaní nebudou přijímat prasādam, dokud je nepřijme On.

Text 41: Svarūpa Dāmodara řekl: „Můj Pane, prosím sedni si. Nikdo nebude jíst, dokud nebudeš jíst Ty.“

Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu se posadil mezi své osobní společníky a nechal jim všem přidávat, dokud nebyli plní až po krk.

Text 43: Pán dojedl, umyl si ústa a posadil se. Zbylo tam tolik prasādam, že se rozdávalo ještĕ tisícům dalších lidí.

Text 44: Na pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua zavolal Govinda, Jeho osobní služebník, všechny žebráky nešťastné ze své chudoby a dosyta je nakrmil.

Text 45: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl žebráky jíst prasādam, zpíval „Haribol!“ a dal jim pokyn, aby zpívali svaté jméno.

Text 46: Jakmile začali žebráci zpívat svaté jméno, „Haribol“, okamžitĕ se pohroužili do extáze lásky k Bohu. Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl své úžasné zábavy.

Text 47: Přišel čas táhnout Jagannāthův vůz dál a před zahradou se o to všichni pomocníci zvaní gauḍové pokoušeli, ale ten se ani nepohnul.

Text 48: Když gauḍové vidĕli, že s vozem nepohnou, přestali se o to snažit. V doprovodu svých hodnostářů a přátel tam pak ve stavu velké úzkosti přišel král.

Text 49: Král nechal zavolat mocné zápasníky, aby se pokusili vůz roztáhnout, a dokonce se připojil i sám, ale s vozem se nedalo ani pohnout.

Text 50: S ještĕ vĕtší obavou, aby se vůz rozjel, nechal král přivést a zapřáhnout do vozu velmi silné slony.

Text 51: Silní sloni tahali vší silou, ale vůz zůstal stát a nepohnul se ani o kousek.

Text 52: Jakmile se o tom Śrī Caitanya Mahāprabhu doslechl, šel se tam se všemi svými osobními společníky podívat. Stáli tam a dívali se, jak se sloni snaží táhnout vůz.

Text 53: Sloni pobízení bodci ryčeli, ale vůz se přesto nepohnul. Shromáždĕní lidé křičeli: „Bĕda!“

Text 54: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy nechal všechny slony odvázat a lana od vozu dal do rukou svým lidem.

Text 55: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak přešel za vůz a opřel se do nĕj svou hlavou. V tu chvíli se vůz s rachotem rozjel.

Text 56: Vůz se ve skutečnosti pohyboval sám od sebe a oddaní pouze nesli lana v rukou. Protože se vůz pohyboval sám, nemuseli ho táhnout.

Text 57: Když se vůz rozjel, začali všichni s velkou radostí volat „Sláva! Sláva!“ a „Sláva Pánu Jagannāthovi!“ Nic jiného nebylo slyšet.

Text 58: Vůz byl v okamžiku u brány Guṇḍicina chrámu a všichni lidé žasli, když vidĕli neobyčejnou sílu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 59: Dav hřmĕl ohlušujícím jásotem „Jaya Gauracandra! Jaya Śrī Kṛṣṇa Caitanya!“ Potom lidé začali křičet „Úžasné, úžasné!“

Text 60: Když Pratāparudra Mahārāja i jeho ministři a přátelé vidĕli vznešenost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byli tak dojati extatickou láskou, že se jim zježily chlupy na tĕle.

Text 61: Všichni služebníci Pána Jagannātha Ho pak společnĕ sundali z vozu a Pán si šel sednout na svůj trůn.

Text 62: Subhadrā a Balarāma se také usadili na své trůny. Následovalo koupání Pána Jagannātha a nakonec obĕtování jídla.

Text 63: Zatímco Pán Jagannātha, Pán Balarāma a Subhadrā sedĕli na svých trůnech, Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho oddaní začali s velkou radostí provádĕt saṅkīrtan. Zpívali a tančili na nádvoří chrámu.

Text 64: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl bĕhem tančení a zpívání přemožený extatickou láskou a všechny, kdo Ho vidĕli, také zaplavil oceán lásky k Bohu.

Text 65: Večer po tančení na dvoře Guṇḍicina chrámu Pán zhlédl ārati a pak odešel na místo zvané Áitóta, kde se uložil k nočnímu odpočinku.

Text 66: Devĕt dní mĕlo devĕt hlavních oddaných v čele s Advaitou Ācāryou příležitost pozvat Pána do svých domovů.

Text 67: Bĕhem čtyř mĕsíců období dešťů zvali Pána do svých domovů další oddaní, každý na jeden den. Tak se o pozvání dĕlili.

Text 68: Po dobu čtyř mĕsíců se o každodenní pozvání dĕlili důležití oddaní. Zbytek oddaných nedostal příležitost k tomu, aby Pána pozvali.

Text 69: Protože nemohl mít každý svůj den, zvali Pána v jeden den dva až tři oddaní společnĕ. Takové jsou zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kdy přijímal pozvání do domů svých oddaných.

Text 70: Śrī Caitanya Mahāprabhu se časnĕ ráno vykoupal a šel do chrámu zhlédnout Pána Jagannātha. Potom se svými oddanými vždy provádĕl saṅkīrtan.

Text 71: Svým zpĕvem a tancem Śrī Caitanya Mahāprabhu roztančil Advaitu Ācāryu. Nĕkdy zase roztančil Nityānandu Prabhua, Haridāse Ṭhākura nebo Acyutānandu.

Text 72: Nĕkdy Śrī Caitanya Mahāprabhu zapojil do zpĕvu a tance Vakreśvaru a další oddané. Tak provádĕl saṅkīrtan na nádvoří Guṇḍicina chrámu třikrát dennĕ – ráno, v poledne a večer.

Text 73: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl tehdy pocit, že se Pán Kṛṣṇa vrátil do Vrindávanu, a díky takovým myšlenkám Jeho pocity odloučení od Kṛṣṇy ustoupily.

Text 74: Śrī Caitanya Mahāprabhu neustále myslel na zábavy Rādhy a Kṛṣṇy a osobnĕ zůstával pohroužený v tomto vĕdomí.

Text 75: V blízkosti Guṇḍicina chrámu bylo mnoho zahrad a Śrī Caitanya Mahāprabhu se v každé z nich se svými oddanými vĕnoval různým vrindávanským zábavám. V jezeře pojmenovaném po Indradyumnovi si užíval vodních her.

Text 76: Pán všechny oddané postříkal vodou a oddaní Jej obklopili ze všech stran a také na Nĕj stříkali.

Text 77: Oddaní ve vodĕ vytvářeli nĕkdy jeden a nĕkdy mnoho kruhů. Také ve vodĕ hráli na činelky a napodobovali kvákání žab.

Text 78: Nĕkdy oddaní ve vodĕ utvořili dvojice a zápasili spolu. Jeden zvítĕzil, druhý prohrál, a Pán se na celé to veselí díval.

Text 79: První hra probĕhla mezi Advaitou Ācāryou a Nityānandou Prabhuem, kteří po sobĕ cákali vodu. Advaita Ācārya byl poražen a pak začal Nityānandu Prabhua obviňovat a nadávat Mu.

Text 80: Svarūpa Dāmodara a Vidyānidhi po sobĕ také cákali a Murāri Gupta s Vāsudevou Dattou se bavili stejnĕ.

Text 81: Další souboj se odehrál mezi Śrīvāsem Ṭhākurem a Gadādharem Paṇḍitem a ještĕ další mezi Rāghavou Paṇḍitem a Vakreśvarou Paṇḍitem. Všichni tak po sobĕ cákali vodu.

Text 82: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya ve vodĕ dovádĕl se Śrī Rāmānandou Rāyem. Oba pozbyli své vážnosti a chovali se jako malé dĕti.

Text 83: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl rozpustilost Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a Rāmānandy Rāye, s úsmĕvem promluvil ke Gopīnāthovi Ācāryovi.

Text 84: „Řekni Bhaṭṭācāryovi a Rāmānandovi Rāyovi, ať si přestanou hrát jako malé dĕti. Vždyť jsou oba učenci a velmi vážené a vznešené osobnosti.“

Text 85: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Vĕřím, že na nĕ dopadla jedna kapka z oceánu Tvé velké milosti.“

Text 86: „Kapka z oceánu Tvé milosti zaplaví i velké hory, jako je Sumeru a Mandara. Protože jsou tito dva urození pánové v porovnání s nimi pouze malé hory, není divu, že se topí v oceánu Tvé milosti.“

Text 87: „Logika je jako suchá semena po vylisování oleje. Bhaṭṭācārya svůj život strávil jedením takových suchých pokrutin, ale Ty jsi mu dal nyní napít nektaru Tvých transcendentálních zábav. Tím jsi mu jistĕ prokázal velkou milost.“

Text 88: Poté, co Gopīnātha Ācārya domluvil, se Śrī Caitanya Mahāprabhu usmál a zavolal Advaitu Ācāryu, aby se stal lůžkem jako Śeṣa-nāga.

Text 89: Śrī Caitanya Mahāprabhu si lehl na Advaitu Ācāryu, který se vznášel na hladinĕ a předvedl tak zábavu Śeṣaśāyī Viṣṇua.

Text 90: Advaita Ācārya projevil svoji osobní energii, a díky ní plul po vodĕ a přitom nesl Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 91: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu nĕjakou dobu dovádĕl ve vodĕ, vrátil se v doprovodu svých oddaných na místo zvané Áitóta.

Text 92: Paramānanda Purī, Brahmānanda Bhāratī a všichni ostatní hlavní oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua přijali od Advaity Ācāryi pozvání na obĕd.

Text 93: Veškeré prasādam, které Vāṇīnātha Rāya přinesl navíc, snĕdli ostatní společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 94: Odpoledne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do Guṇḍicina chrámu navštívit Pána a tančit. Večer se vrátil do zahrady, aby si odpočinul.

Text 95: Dalšího dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu také zhlédnout Pána do chrámu Guṇḍici. Nĕjakou dobu tam zpíval a tančil na dvoře.

Text 96: V doprovodu svých oddaných pak šel Śrī Caitanya Mahāprabhu do zahrady, kde si užíval vrindávanských zábav.

Text 97: Různé druhy stromů a popínavých rostlin rostoucích v zahradĕ se radovaly z pohledu na Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Ptáci zpívali, čmeláci bzučeli a vál chladivý vánek.

Text 98: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil pod každým stromem a Vāsudeva Datta při tom sám zpíval.

Text 99: Vāsudeva Datta zpíval pod každým stromem jinou píseň a Śrī Caitanya Mahāprabhu tam sám ve velké extázi tančil.

Text 100: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom nařídil Vakreśvarovi Paṇḍitovi, aby tančil, a sám přitom začal zpívat.

Text 101: Oddaní jako Svarūpa Dāmodara a další kīrtanoví zpĕváci začali zpívat se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Zaplaveni extází lásky ztratili zcela ponĕtí o času a okolnostech.

Text 102: Poté, co takto v zahradĕ nĕjakou dobu provádĕli své zábavy, odešli všichni k jezeru zvanému Naréndra-saróvara a tam se bavili dovádĕním ve vodĕ.

Text 103: Po skončení vodních radovánek se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do zahrady a s oddanými přijal prasādam.

Text 104: Pán Śrī Jagannātha-deva zůstal v chrámu Guṇḍici devĕt dní. Śrī Caitanya Mahāprabhu tam po tu dobu také zůstal a provádĕl se svými oddanými výše zmínĕné zábavy.

Text 105: Zahrada, kde Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl své zábavy, byla velmi rozlehlá a jmenovala se Džagannáth-vallabha. Tam také devĕt dní odpočíval.

Text 106: Král Pratāparudra vĕdĕl, že se blíží den Herā-pañcamī, a tak starostlivĕ promluvil s Kāśīm Miśrou.

Text 107: „Zítra bude slavnost Herā-pañcamī neboli Lakṣmī-vijaya. Připrav prosím takovou slavnost, jaká tu ještĕ nebyla.“

Text 108: Král Pratāparudra řekl: „Uspořádej tuto slavnost tak velkolepĕ, aby byl Śrī Caitanya Mahāprabhu naprosto spokojený a ohromený, až ji uvidí.“

Text 109: „Vezmi všechny potištĕné látky, zvonečky, slunečníky a cāmary, jež jsou v mém skladu i ve skladu Božstev.“

Text 110: „Shromáždi všechny druhy malých i velkých vlajek a zvonků. Ozdob nosítka a zařiď, ať je doprovázejí různé hudební i taneční skupiny. Celá nosítka tak přitažlivĕ ozdob.“

Text 111: „Mĕl bys také zdvojnásobit množství prasādam. Připrav ho tolik, že to předčí i Ratha-yātru.“

Text 112: „Zařiď celou slavnost tak, aby mohl Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými oddanými bez potíží jít navštívit Božstvo.“

Text 113: Ráno vzal Śrī Caitanya Mahāprabhu své osobní společníky a všichni šli do Sundaráčaly navštívit Pána Jagannātha.

Text 114: Śrī Caitanya Mahāprabhu se pak se svými oddanými vrátil do Níláčaly, neboť velmi dychtil zhlédnout slavnost Herā-pañcamī.

Text 115: Kāśī Miśra s velkou úctou Caitanyu Mahāprabhua přivítal a vzal Jej i s Jeho společníky na velmi pĕkné místo, kde je usadil.

Text 116: Poté, co se Śrī Caitanya Mahāprabhu posadil, chtĕl naslouchat o určité náladĕ oddané služby, a proto se s lehkým úsmĕvem zeptal Svarūpy Dāmodara.

Text 117-118: „I když si Pán Jagannātha užívá svých zábav ve Dváraka-dhámu a přirozenĕ tam projevuje svoji vznešenou velkorysost, je přesto jednou za rok nekonečnĕ dychtivý spatřit Vrindávan.“

Text 119: Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal na okolní zahrady a řekl: „Všechny tyto zahrady dokonale připomínají Vrindávan, a Pán Jagannātha si je proto velmi přeje znovu spatřit.“

Text 120: „Navenek používá záminku, že se chce zúčastnit slavnosti Ratha-yātrā, ale ve skutečnosti chce opustit Džagannáth Purí a odejít do Sundaráčaly, chrámu Guṇḍici, který je napodobeninou Vrindávanu.“

Text 121: „Pán se tam v různých kvĕtinových zahradách dnem i nocí tĕší z různých zábav. Proč s sebou ale nevezme Lakṣmīdevī, bohyni štĕstí?“

Text 122: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, slyš prosím, jaký to má důvod. Lakṣmīdevī, bohynĕ štĕstí, nemá do vrindávanských zábav přístup.“

Text 123: „Ve vrindávanských zábavách jsou jedinými pomocnicemi gopī. Nikdo jiný než ony nemůže upoutat Kṛṣṇovu mysl.“

Text 124: Pán řekl: „Kṛṣṇa na to místo pod záminkou slavnosti vozů odchází se Subhadrou a Baladevou.“

Text 125: „Veškeré zábavy s gopīmi, které se v tĕchto zahradách odehrávají, jsou velmi důvĕrné extáze Pána Kṛṣṇy a nikdo je nezná.“

Text 126: „Na zábavách Pána Kṛṣṇy není nic špatného. Proč se tedy bohynĕ štĕstí tak zlobí?“

Text 127: Svarūpa Dāmodara odpovĕdĕl: „Pro zamilovanou dívku je přirozené se okamžitĕ rozzlobit, když zjistí, že jí milenec nevĕnuje plnou pozornost.“

Text 128: Zatímco takto Svarūpa Dāmodara a Śrī Caitanya Mahāprabhu rozmlouvali, procházel okolo průvod bohynĕ štĕstí. Sedĕla na zlatých nosítkách nesených čtyřmi muži a ozdobených různými drahokamy.

Text 129: Nosítka byla obklopená lidmi, kteří nesli slunečníky, cāmary a vlajky, a před nimi šli hudebníci a tanečnice.

Text 130: Služebnice nesly džbány s vodou, cāmary a krabice s betelem. Byly jich stovky, všechny byly přitažlivĕ oblečené a ozdobené vzácnými náhrdelníky.

Text 131: Rozhnĕvaná bohynĕ štĕstí dorazila v doprovodu mnoha členů své rodiny, oplývajících neobyčejným bohatstvím, k hlavní bránĕ chrámu.

Text 132: Jakmile průvod dorazil na místo, začaly služebnice bohynĕ štĕstí zatýkat všechny hlavní služebníky Pána Jagannātha.

Text 133: Služebnice Jagannāthovy služebníky svázaly, na ruce jim nasadily pouta a přinutily je padnout na zem k lotosovým nohám bohynĕ štĕstí. Tito služebníci byli zatýkáni jako zlodĕji, kterým se odebírá veškeré bohatství.

Text 134: Když služebníci padli k lotosovým nohám bohynĕ štĕstí, byli témĕř v bezvĕdomí. Byli zbiti a stali se terčem posmĕšků a nadávek.

Text 135: Společníky Śrī Caitanyi Mahāprabhua rozesmálo, když vidĕli drzost služebnic bohynĕ štĕstí, a tak si rukama zakryli tváře.

Text 136: Svarūpa Dāmodara řekl: „Taková sobecká pýcha neexistuje nikde ve třech svĕtech. Alespoň já jsem nic takového nevidĕl ani neslyšel.“

Text 137: „Je-li žena zanedbávaná a zklamaná, odloží ze sobecké pýchy své ozdoby, sedne si mrzutĕ na zem a kreslí do ní čáry svými nehty.“

Text 138: „Slyšel jsem, že se tento druh pýchy projevuje u Satyabhāmy, Kṛṣṇovy nejpyšnĕjší královny, a také u gopī z Vrindávanu, které jsou studnicí všech transcendentálních nálad.“

Text 139: „V případĕ bohynĕ štĕstí však vidím jiný druh pýchy. Ona vystavuje na odiv své bohatství, a dokonce jde v doprovodu vojáků napadnout svého manžela.“

Text 140: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Řekni Mi prosím o druzích sobecké pýchy projevených ve Vrindávanu.“

Text 141: „Znaky a způsoby lásky se u různých žen liší. Jejich žárlivý hnĕv nabývá různých podob a vlastností.“

Text 142: „Tyto různé druhy žárlivého hnĕvu gopī není možné zcela popsat. Mohu však uvést nĕkolik příkladů, abych naznačil, o co se jedná.“

Text 143: „Co se týče žárlivého hnĕvu, existují tři druhy žen: rozvážné, prchlivé a ženy projevující oboje – rozvahu i prchlivost.“

Text 144: „Když rozvážná hrdinka vidí v dálce přicházet svého hrdinu, okamžitĕ vstane, aby ho přivítala, a po jeho příchodu mu ihned nabídne místo k sezení.“

Text 145: „Taková rozvážná žena ukrývá hnĕv ve svém srdci a navenek říká sladká slova. Když ji milý obejme, obejme ho také.“

Text 146: „Rozvážná žena je ve svém chování prostá. Žárlivý hnĕv zadržuje ve svém srdci, ale zároveň milými slovy a úsmĕvy svého naléhajícího milence odmítá.“

Text 147: „Neklidná žena však svému milenci nĕkdy vyčiní krutými slovy, nĕkdy ho tahá za ucho a nĕkdy ho sváže kvĕtinovou girlandou.“

Text 148: „Žena, která je smĕsí rozvahy a prchlivosti, dĕlá neustále dvojsmyslné žerty. Nĕkdy svého milence chválí, nĕkdy ho uráží a jindy zůstává lhostejná.“

Text 149: „Ženy se dále mohou dĕlit na uchvácené, střední a nestoudné. Ty uchvácené se ve vychytralých způsobech projevování žárlivého hnĕvu příliš nevyznají.“

Text 150: „Uchvácená žena si jednoduše zakryje tvář a pláče. Když od svého milence slyší nĕjaká sladká slova, je spokojená.“

Text 151: „Jak střední, tak nestoudné ženy mohou být rozdĕleny na rozvážné, prchlivé a rozvážné i prchlivé zároveň. Veškeré jejich znaky mohou být dále rozdĕleny do tří skupin.“

Text 152: „Nĕkteré z tĕchto žen jsou upovídané, nĕkteré jemné a nĕkteré jsou vyrovnané. Každá z nich svými vlastnostmi zvĕtšuje extázi lásky Śrī Kṛṣṇy.“

Text 153: „I když jsou nĕkteré z gopī upovídané, nĕkteré milé a jiné zase vyrovnané, všechny jsou transcendentální a bezchybné. Svými jedinečnými vlastnostmi přinášejí Kṛṣṇovi potĕšení.“

Text 154: Śrī Caitanya Mahāprabhu při poslechu tĕchto popisů prožíval neomezené štĕstí a opakovanĕ Svarūpu Dāmodara žádal, aby mluvil dál.

Text 155: Dāmodara Gosvāmī řekl: „Kṛṣṇa je pánem všech transcendentálních nálad a také tím, kdo všechny tyto transcendentální nálady vychutnává. Jeho tĕlo je tvořené transcendentální blažeností.“

Text 156: „Kṛṣṇa je plný extatické lásky a vždy podřízený lásce svých oddaných. Gopī mají velké zkušenosti s čistou láskou a jednáním v transcendentálních náladách.“

Text 157:
„V lásce gopī se nenachází nic, co by tam nepatřilo, a proto Kṛṣṇovi přinášejí to nejvyšší uspokojení.“
 

Text 158: „  ,Pán Śrī Kṛṣṇa, který je Absolutní Pravdou, si každé podzimní noci užíval tance rāsa. Tančil v mĕsíčním svĕtle, se všemi transcendentálními náladami. Používal poetické výrazy a obklopil se ženami, které k Nĕmu byly velmi přitahovány.̀  “

Text 159: „Gopī lze rozdĕlit na levé a pravé křídlo. Obĕ křídla svými různými projevy extatické lásky přivádĕjí Kṛṣṇu k vychutnávání transcendentálních nálad.“

Text 160: „Ze všech gopī je Śrīmatī Rādhārāṇī tou nejpřednĕjší. Je nalezištĕm drahokamů extatické lásky a zdrojem všech očištĕných transcendentálních milostných nálad.“

Text 161: „Rādhārāṇī je dospĕlá a má vyrovnanou povahu. Vždy je hluboce pohroužená v extatické lásce a Její pocity jsou v náladĕ gopī levého křídla.“

Text 162: „Protože patří ke gopīm levého křídla, neustále se v Ní probouzí ženský hnĕv. Kṛṣṇa však z Jejích činností získává transcendentální blaženost.“

Text 163: „  ,Vývoj milostných vztahů mezi mladým chlapcem a mladou dívkou je svou povahou křivolaký jako pohyb hada. Proto mezi nimi vznikají dva druhy hnĕvu – hnĕv, který má příčinu, a hnĕv bez příčiny.̀  “

Text 164: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl tato slova, zvĕtšil se Jeho oceán transcendentální blaženosti. Proto řekl Svarūpovi Dāmodarovi: „Mluv dál, mluv dál!“ Svarūpa Dāmodara tedy pokračoval.

Text 165: „Láska Śrīmatī Rādhārāṇī je vysoce pokročilá extáze. Veškeré Její jednání je naprosto čisté a nedotčené hmotou. Její jednání je ve skutečnosti desetkrát čistĕjší než zlato.“

Text 166: „Jakmile má Rādhārāṇī možnost vidĕt Kṛṣṇu, Její tĕlo se okamžitĕ přikrášlí různými extatickými ozdobami.“

Text 167: „Mezi transcendentální ozdoby tĕla Śrīmatī Rādhārāṇī patří osm sāttvik neboli transcendentálních příznaků, třicet tři vyabhicārī-bhāv počínaje harṣou neboli radostí v přirozené lásce a dvacet bhāv neboli extatických emocionálních ozdob.“

Text 168: „Nĕkteré z příznaků (kriticky vysvĕtlené v následujících verších) jsou kila-kiñcita, kuṭṭamita, vilāsa, lalita, vivvoka, moṭṭāyita, maugdhya a cakita.“

Text 169: „Jakmile tĕlo Śrīmatī Rādhārāṇī projeví ozdoby mnoha extatických příznaků, v oceánu Kṛṣṇova štĕstí se okamžitĕ vzedmou transcendentální vlny.“

Text 170: „Vyslechni si prosím nyní popis různých extází, počínaje extází kila-kiñcita. Tĕmito extatickými ozdobami Śrīmatī Rādhārāṇī okouzluje Kṛṣṇovu mysl.“

Text 171: „Když Śrī Kṛṣṇa vidí Śrīmatī Rādhārāṇī a chce se dotknout Jejího tĕla, zabrání Jí jít k přívozu přes řeku Jamunu.“

Text 172: „Kṛṣṇa se přiblíží ke Śrīmatī Rādhārāṇī a zakáže Jí trhat kvĕtiny. Také se Jí může před Jejími přítelkynĕmi dotknout.“

Text 173: „Tehdy se probudí extatické příznaky kila-kiñcita. Jako první se objeví radost z extatické lásky, která je původní příčinou tĕchto příznaků.“

Text 174: „  ,Pýcha, ctižádost, pláč, úsmĕv, závist, strach a hnĕv je sedm příznaků extáze lásky projevujících se přikrčením s pocity radosti. Tĕmto příznakům se říká kila-kiñcita-bhāva.̀  “

Text 175: „Existuje sedm dalších transcendentálních extatických příznaků, a když se spojí na úrovni radosti, tomuto spojení se potom říká mahā-bhāva.“

Text 176: „Sedmi spojenými přímĕsemi mahā-bhāvy jsou pýcha, ctižádost, strach, suchý, umĕlý pláč, hnĕv, závist a mírný úsmĕv.“

Text 177: „Na úrovni transcendentální radosti existuje osm příznaků extatické lásky, a když se spojí a Kṛṣṇa si je vychutnává, Jeho mysl je naprosto spokojená.“

Text 178: „Však jsou také přirovnány ke smĕsi jogurtu, cukrkandlu, ghí, medu, černého pepře, kafru a kardamomu, která je velmi chutná a sladká.“

Text 179: „Když Pán Śrī Kṛṣṇa vidí tvář Śrīmatī Rādhārāṇī zářící touto smĕsí extatické lásky, přináší Mu to tisícekrát vĕtší spokojenost, než kdyby Ji přímo objímal.“

Text 180: „  ,Nechť vám pohled na Śrīmatī Rādhārāṇī v extázi kila-kiñcita, který se podobá kytici kvĕtů, všem přinese štĕstí. Když Śrī Kṛṣṇa zatarasil Śrīmatī Rādhārāṇī cestu k dāna-ghāṭi, v srdci se usmívala. Oči se Jí rozzářily a zčervenaly kvůli čerstvým slzám, které z nich kanuly. Díky sladkému vztahu s Kṛṣṇou byly Její oči nadšené, a když přestala plakat, vypadala ještĕ krásnĕjší.̀  “

Text 181: „  ,Oči Śrīmatī Rādhārāṇī podráždĕné slzami zčervenaly jako obzor při východu slunce. Radost a chtivé touhy pohybovaly Jejími rty. Obočí se Jí prohnulo do oblouku a Její lotosu podobná tvář se lehce usmívala. Když Pán Śrī Kṛṣṇa uvidĕl, jak tvář Śrīmatī Rādhārāṇī vyjadřuje tyto pocity, byl miliónkrát šťastnĕjší, než když Ji objímá. Štĕstí Pána Kṛṣṇy není v žádném případĕ svĕtské.̀  “

Text 182: Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval velké štĕstí, když to slyšel, a pohroužený v tomto štĕstí Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho obejmul.

Text 183: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Svarūpu Dāmodara požádal: „Mluv prosím o extatických ozdobách zkrášlujících tĕlo Śrīmatī Rādhārāṇī, kterými okouzluje mysl Śrī Govindy.“

Text 184: Svarūpa Dāmodara tedy začal hovořit. Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua byli nadmíru šťastní, že jej slyší.

Text 185: „Nĕkdy, když Śrīmatī Rādhārāṇī sedí nebo jde do Vrindávanu, najednou spatří Kṛṣṇu.“

Text 186: „Příznaky různých extází, které se tehdy projeví, se nazývají vilāsa.“

Text 187: „  ,Různé příznaky projevující se na tváři, očích a ostatních částech tĕla ženy či na způsobu, jakým se pohybuje, stojí nebo sedí, když potká svého milého, se nazývají vilāsa.̀  “

Text 188: Svarūpa Dāmodara řekl: „Ostýchavost, radost, ctižádost, úcta, strach a vlastnosti gopī levého křídla jsou příznaky extáze, které se spojují, aby rozrušily Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 189: „  ,Jakmile před sebou Śrīmatī Rādhārāṇī uvidĕla Śrī Kṛṣṇu, zastavila se a zaujala vzpurný postoj. I když byla Její tvář lehce zakrytá modrou látkou, Její oči podobné hvĕzdám, široké a prohnuté, zneklidnĕly. Tak byla okrášlena ozdobami druhu vilāsa a Její krása se zvĕtšila, aby přinesla radost Śrī Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.̀  “

Text 190: „Stojí-li Śrīmatī Rādhārāṇī před Kṛṣṇou, je prohnutá na třech místech – v oblasti krku, v pase a v nohou – a Její obočí tančí.“

Text 191: „Ozdoba lalita se projeví, když se na tváři a v očích Śrīmatī Rādhārāṇī probudí různé extatické rysy pojící se s okouzlujícím ženským způsobem myšlení.“

Text 192: „  ,Ozdoba ženského šarmu zvaná lalita alaṅkāra se projeví, jsou-li tĕlesné rysy jemné, umĕlecky prohnuté a obočí je překrásnĕ neklidné.̀  “

Text 193: „Pokud se stane, že Pán Śrī Kṛṣṇa vidí Śrīmatī Rādhārāṇī okrášlenou ozdobami lalita, začnou oba velmi dychtit po vzájemném setkání.“

Text 194: „  ,Śrīmatī Rādhārāṇī byla okrášlena ozdobou lalita alaṅkāra jen proto, aby zvĕtšila lásku Śrī Kṛṣṇy, a na Jejím krku, kolenou a pase se projevily překrásné křivky. To se stalo díky Její stydlivosti a zdánlivé touze vyhnout se Kṛṣṇovi. Rozechvĕlé pohyby Jejího obočí by porazily i mocný Amorův luk. Pro potĕšení svého milého mĕla tĕlo okrášlené ozdobami lalita alaṅkāry.̀  “

Text 195: „Śrīmatī Rādhārāṇī cítí v nitru velkou radost, když k Ní Kṛṣṇa přijde a chtivĕ Ji tahá za sárí, ale navenek se Ho snaží zastavit.“

Text 196: „Tento extatický postoj Śrīmatī Rādhārāṇī se nazývá kuṭṭamita. Když se tato extatická ozdoba projeví, Rādhārāṇī se navenek Kṛṣṇovi vyhýbá a zdánlivĕ se zlobí, ale v nitru je velmi šťastná.“

Text 197: „  ,Když je chycena za okraj sárí a za látku zahalující Její tvář, navenek vypadá, že je uražená a že se zlobí, v srdci je však šťastná. Učenci tento postoj nazývají kuṭṭamita.̀  “

Text 198: „Śrīmatī Rādhārāṇī se sice Kṛṣṇu snažila rukou zastavit, ale v duchu si říkala: ,Ať Kṛṣṇa uspokojí své touhy.̀ I když tedy navenek projevovala odpor a hnĕv, v srdci se radovala.“

Text 199: „Navenek Śrīmatī Rādhārāṇī předvádí pláč, jako kdyby byla uražená. Potom se lehce usmĕje a Pána Kṛṣṇu pokárá.“

Text 200: „  ,Śrīmatī Rādhārāṇī, jejíž stehna jsou jako chobot slůnĕte, Kṛṣṇův pokus dotknout se Jí rukou ve skutečnosti ani zastavit nechce, ale přesto se Jeho útokům brání a se sladkým úsmĕvem Ho kárá. Tehdy pláče, aniž by se na Její okouzlující tváři objevily slzy.̀  “

Text 201: „Śrīmatī Rādhārāṇī je tak ozdobena různými příznaky extáze, které přitahují mysl Śrī Kṛṣṇy.“

Text 202: „Popsat neomezené zábavy Śrī Kṛṣṇy je zhola nemožné, i když On sám je popisuje ve své inkarnaci Sahasra-vadany, Śeśa-nāgy, který má tisíce úst.“

Text 203: Tehdy se Śrīvāsa Ṭhākura usmál a řekl Svarūpovi Dāmodarovi: „Můj drahý pane, prosím poslouchej! Jen se podívej, jak bohatá je moje bohynĕ štĕstí!“

Text 204: „Celé bohatství Vrindávanu se skládá z nĕkolika kvĕtů a vĕtviček, nĕkolika minerálů z kopců, nĕjakých pavích per a rostliny guñjā.“

Text 205: „Jagannātha se rozhodl navštívit Vrindávan a vydal se tam. Když se to dozvĕdĕla bohynĕ štĕstí, zachvátil ji neklid a žárlivost.“

Text 206: „Divila se: ,Proč se Pán Jagannātha vzdal takového bohatství a odešel do Vrindávanu?̀ Aby Ho bohynĕ štĕstí zesmĕšnila, zařídila bohatou výzdobu.“

Text 207: „Služebnice bohynĕ štĕstí potom řekly služebníkům Pána Jagannātha: ,Proč váš Pán Jagannātha opustil tak velké bohatství bohynĕ štĕstí a kvůli nĕjakému listí, ovoci a kvĕtům odešel do kvĕtinové zahrady Śrīmatī Rādhārāṇī?̀  “

Text 208: „  ,Váš pán je ve všem tak zkušený, proč tedy dĕlá takové vĕci? Přiveďte Jej nyní před bohyni štĕstí.̀  “

Text 209: „Služebnice bohynĕ štĕstí tak zajaly Jagannāthovy služebníky, svázaly je okolo pasu a přivedly před bohyni štĕstí.“

Text 210: „Jakmile služebnice přivedly služebníky Pána Jagannātha k lotosovým nohám bohynĕ štĕstí, vybraly od nich pokutu a donutily je podřídit se.“

Text 211: „Všechny služebnice začaly tlouci holemi do rathy (vozu) a se služebníky Pána Jagannātha zacházely témĕř jako se zlodĕji.“

Text 212: „Služebníci Pána Jagannātha nakonec před bohyní štĕstí se sepjatýma rukama přislíbili, že Jí hned druhý den Pána Jagannātha přivedou.“

Text 213: „To bohyni štĕstí uklidnilo a vrátila se do svého sídla. Jen se podívejte! Moje bohynĕ štĕstí je tak bohatá, že se to nedá popsat.“

Text 214: Śrīvāsa Ṭhākura dále promlouval ke Svarūpovi Dāmodarovi: „Tvoje gopī vaří mléko a stloukají z nĕho jogurt, ale moje paní, bohynĕ štĕstí, sedí na trůnu z drahokamů.“

Text 215: Śrīvāsa Ṭhākura si vychutnával náladu Nārady Muniho a tímto způsobem žertoval. Když ho slyšeli osobní služebníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, začali se smát.

Text 216: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Śrīvāsovi Ṭhākurovi řekl: „Můj drahý Śrīvāsi, ty máš úplnĕ stejnou povahu jako Nārada Muni. Bohatství Nejvyšší Osobnosti Božství má na tebe přímý vliv.“

Text 217: „Svarūpa Dāmodara je čistý oddaný z Vrindávanu. On ani neví, co bohatství je, protože je pohroužený pouze v čisté oddané službĕ.“

Text 218: Svarūpa Dāmodara ostře odvĕtil: „Můj drahý Śrīvāsi, poslouchej mĕ prosím pozornĕ. Zapomnĕl jsi na transcendentální bohatství Vrindávanu.“

Text 219: „Přirozené bohatství Vrindávanu je jako oceán. Bohatství Dváraky a Vaikuṇṭhy se nedá přirovnat ani k jedné jeho kapce.“

Text 220: „Śrī Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a oplývá všemi druhy bohatství, které jsou plnĕ projevené pouze ve Vrindávan-dhámu.“

Text 221: „Vrindávan-dhám je vytvořený z transcendentálního zázračného kamene. Celý povrch Vrindávanu je zdrojem všech vzácných drahokamů a kámen cintāmaṇi se používá ke zdobení lotosových nohou vrindávanských služebnic.“

Text 222: „Vrindávan je přirozený les popínavých rostlin a stromů přání a jeho obyvatelé nechtĕjí nic jiného než ovoce a kvĕty tĕchto stromů.“

Text 223: „Ve Vrindávanu žijí krávy, které plní všechna přání (kāma-dhenu), a je jich neomezenĕ mnoho. Pasou se v tamních lesích a dávají pouze mléko. Lidé tam nic jiného nechtĕjí.“

Text 224: „Ve Vrindávanu zní přirozená řeč lidí jako hudba a jejich přirozené pohyby se podobají tanci.“

Text 225: „Voda ve Vrindávanu je nektar a záře brahmajyoti, plná transcendentální blaženosti, tam je vidĕt přímo ve své podobĕ.“

Text 226: „Tamní gopī jsou také bohynĕ štĕstí a dalece předčí bohyni štĕstí sídlící na Vaikuṇṭĕ. Ve Vrindávanu Pán Kṛṣṇa neustále hraje na svou transcendentální flétnu, která je Jeho drahou společnicí.“

Text 227: „  ,Gopī, dívky z Vrindávanu, jsou nejvyšší bohynĕ štĕstí. Tím, kdo si ve Vrindávanu užívá, je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa. Všechny stromy tam jsou stromy přání a zemĕ je utvořená z transcendentálního zázračného kamene. Voda je nektar, řeč je zpĕv, chůze tanec a Kṛṣṇovou neustálou společnicí je Jeho flétna. Všude lze vnímat záři transcendentální blaženosti. Vrindávan-dhám je proto jediným příjemným sídlem.̀  “

Text 228: „  ,Nákotníčky dívek z Vradža-bhúmi jsou zhotovené z kamene cintāmaṇi. Stromy tam plní veškerá přání a dávají kvĕty, kterými se gopī zdobí. Jsou tam také krávy plnící všechna přání (kāma-dhenu), které dávají neomezené množství mléka. Tyto krávy jsou pokladem Vrindávanu. Takto blaženĕ se projevuje vrindávanské bohatství.̀  “

Text 229: Śrīvāsa Ṭhākura potom začal tančit v extázi lásky. Plácáním dlanĕmi do podpaží vytvářel zvuky a hlasitĕ se smál.

Text 230: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak vyslechl tyto promluvy o čisté transcendentální náladĕ Śrīmatī Rādhārāṇī a pohroužený v transcendentální extázi začal tancovat.

Text 231: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil v extázi lásky a Svarūpa Dāmodara zpíval, Pán říkal: „Zpívej dál! Zpívej dál!“ Pak napínal uši.

Text 232: Díky naslouchání písním o Vrindávanu se ve Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi probudila extatická láska a tak zaplavil Purušóttamu, Džagannáth Purí, láskou k Bohu.“

Text 233: Bohynĕ štĕstí se nakonec vrátila do svého obydlí. Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, až přišlo odpoledne.

Text 234: Všechny čtyři saṅkīrtanové skupiny byly dlouhým zpíváním unavené, ale extáze lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua se zdvojnásobila.

Text 235: Zatímco Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil ponořený v extázi lásky Śrīmatī Rādhārāṇī, nabyl Její podoby. Nityānanda Prabhu to z dálky spatřil a modlil se.

Text 236: Když Nityānanda Prabhu vidĕl extázi lásky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nešel k Nĕmu blíž, ale zůstal opodál.

Text 237: Jedinĕ Nityānanda Prabhu mohl chytit Śrī Caitanyu Mahāprabhua, ale Pánova extatická nálada neodcházela. Zároveň již nebylo možné pokračovat s kīrtanem.

Text 238: Svarūpa Dāmodara potom Pánu naznačil, že všichni oddaní jsou již unavení. Śrī Caitanya Mahāprabhu si uvĕdomil situaci a vrátil se k vnĕjšímu vĕdomí.

Text 239: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom se všemi oddanými vstoupil do kvĕtinové zahrady a nĕjaký čas tam všichni společnĕ odpočívali. Poté vykonal svou odpolední koupel.

Text 240: Bylo přivezeno obrovské množství prasādam obĕtovaného Śrī Jagannāthovi a také hodnĕ toho, které bylo obĕtováno bohyni štĕstí.

Text 241: Śrī Caitanya Mahāprabhu dokončil obĕd a po večerní koupeli šel navštívit Pána Jagannātha.

Text 242: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil Pána Jagannātha, začal zpívat a tančit. V doprovodu svých oddaných si pak užíval her v jezeře zvaném Naréndra-saróvara.

Text 243: Poté Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupil do kvĕtinové zahrady a najedl se. Takto po osm dní bez ustání provádĕl různé zábavy.

Text 244: Dalšího dne Pán Jagannātha vyšel z chrámu a na voze odjel zpĕt do svého sídla.

Text 245: Stejnĕ jako předtím Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými oddanými s velkou radostí zpíval a tančil.

Text 246: Bĕhem Pāṇḍu-vijayi Pána Jagannātha přenášeli a přitom praskl svazek hedvábných provazů.

Text 247: Při přenášení se Jagannāthovo Božstvo pokládá na polštáře vycpané bavlnou. Když praskly provazy, praskly pod tíhou Pána Jagannātha i tyto polštáře a do vzduchu vylétly chomáče bavlny.

Text 248: Byli tam přítomní Rāmānanda Vasu a Satyarāja Khān z Kulína-grámu a Śrī Caitanya Mahāprabhu jim dal s velkou úctou následující pokyny.

Text 249: Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Rāmānandovi Vasuovi a Satyarājovi Khānovi, aby tyto provazy uctívali a každý rok aby přinášeli hedvábné provazy z jejich vesnice.

Text 250: Potom jim Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal přetržené hedvábné provazy a řekl: „Podívejte se na tento vzorek. Musíte vyrobit provazy, které budou mnohem pevnĕjší.“

Text 251: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Rāmānandovi Vasuovi a Satyarājovi Khānovi řekl, že tento provaz je sídlem Pána Śeṣi, který se kvůli službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství expanduje do deseti podob.

Text 252: Požehnaní Satyarāja a Rāmānanda Vasu byli nesmírnĕ šťastní, když dostali od Pána pokyny, jak mají sloužit.

Text 253: Satyarāja a Rāmānanda Vasu potom každý rok přicházeli s ostatními oddanými na slavnost čištĕní chrámu Guṇḍici a s velkou radostí přinášeli hedvábné provazy.

Text 254: Pán Jagannātha se tak vrátil do svého chrámu, kde usedl na svůj trůn, a Śrī Caitanya Mahāprabhu se s oddanými vrátil do svého domu.

Text 255: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal svým oddaným slavnost Ratha-yātrā a provádĕl s nimi vrindávanské zábavy.

Text 256: Zábavy Pána Caitanyi jsou neomezené a nekonečné. Ani Sahasra-vadana, Pán Śeṣa, nemůže dospĕt k jejich hranicím.

Text 257: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.