Text 139
iṅho nija-sampatti saba prakaṭa kariyā
priyera upara yāya sainya sājāñā
iṅho – toto; nija-sampatti – své bohatství; saba – veškeré; prakaṭa kariyā – vystavuje; priyera upara – proti svému milovanému manželovi; yāya – jde; sainya sājāñā – v doprovodu vojáků.
„V případĕ bohynĕ štĕstí však vidím jiný druh pýchy. Ona vystavuje na odiv své bohatství, a dokonce jde v doprovodu vojáků napadnout svého manžela.“
Poté, co Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vidĕl troufalost bohynĕ štĕstí, chtĕl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi říci o jedinečné vznešenosti milostných vztahů gopī. Řekl proto: „Můj Pane, nikdy jsem nevidĕl nic, co by se podobalo tomuto chování bohynĕ štĕstí. Nĕkdy vidíme, jak je milující žena pyšná na svoje postavení a potom zklamaná kvůli tomu, že je nĕjakým způsobem zanedbávána. Tehdy přestane pečovat o svůj zevnĕjšek a ve špinavých šatech mrzutĕ sedí na zemi a ryje do ní čáry svými nehty. O takové sobecké pýše jsme slyšeli v případĕ Satyabhāmy nebo gopī z Vrindávanu, ale to, co vidíme u bohynĕ štĕstí zde v Džagannáth Purí, je nĕco zcela jiného. Ona se na svého manžela nesmírnĕ zlobí a útočí na Nĕj s veškerým svým bohatstvím.“