Text 111
“ataeva yāṅra mukhe eka kṛṣṇa-nāma
sei ta’ vaiṣṇava, kariha tāṅhāra sammāna”
ataeva – proto; yāṅra mukhe – v jehož ústech; eka – jedno; kṛṣṇa-nāma – svaté jméno Kṛṣṇy; sei ta' vaiṣṇava – to je vaiṣṇava; kariha – projevuj; tāṅhāra – jemu; sammāna – úctu.
Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec řekl: „Ten, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, je vaiṣṇava, a proto bys mu mĕl projevovat veškerou úctu.“
Ve své Upadeśāmṛtĕ (5) Śrīla Rūpa Gosvāmī píše: kṛṣṇeti yasya giri taṁ manasādriyeta dīkṣāsti cet praṇatibhiś ca bhajantam īśam. Pokročilý oddaný by mĕl mít v úctĕ toho, kdo dostal zasvĕcení od pravého duchovního mistra, nachází se na transcendentální úrovni, zpívá svaté jméno s vírou a poklonami a následuje pokyny duchovního mistra. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura dodává, že služba vaiṣṇavům je pro hospodáře to nejdůležitĕjší. Jestli je vaiṣṇava řádnĕ zasvĕcený, nebo ne, se nebere v úvahu. Nĕkdo může být zasvĕcený, a přesto znečištĕný māyāvādskou filosofií. Avšak ten, kdo zpívá svaté jméno Pána bez přestupků, takto znečištĕný nebude. Náležitĕ zasvĕcený vaiṣṇava ještĕ nemusí být dokonalý, ale ten, kdo zpívá svaté jméno Pána bez přestupků, je dokonalý. Zdánlivĕ může být začátečníkem, ale přesto musí být považován za čistého vaiṣṇavu. Povinností hospodáře je projevovat takovému ryzímu vaiṣṇavovi úctu. To je pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua.