Text 163

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podává k tomuto verši následující výklad. Na Západĕ křesťané vĕří, že se Pán Ježíš Kristus, jejich duchovní mistr, zjevil, aby vymýtil všechny hříchy svých žáků. Za tímto účelem se Pán Ježíš Kristus zjevil a zase odešel. Zde však vidíme, že Śrī Vāsudeva Datta Ṭhākura a Śrīla Haridāsa Ṭhākura byli miliónkrát pokročilejší, dokonce i ve srovnání s Pánem Ježíšem Kristem. Ježíš Kristus zbavil všech hříšných reakcí pouze své následovníky, ale zde je Vāsudeva Datta připravený přijmout hříchy každého ve vesmíru. Postavení Vāsudevy Datty je tedy ve srovnání s Pánem Ježíšem Kristem miliónkrát lepší. Vaiṣṇava je tak velkodušný, že je připravený dát v zájmu vysvobození podmínĕných duší z hmotné existence v sázku vše. Śrīla Vāsudeva Datta je zosobnĕním všeobjímající lásky, protože byl ochotný obĕtovat vše a plnĕ se zamĕstnat ve službĕ Nejvyššímu Pánu.

Śrīla Vāsudeva Datta velmi dobře vĕdĕl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je původní Osobnost Božství, samotná Transcendence, která přesahuje hmotné pojetí iluze a māyi. Pán Ježíš Kristus svou milostí bezpochyby odstranil následky hříchů svých následovníků, ale to neznamená, že je zcela zbavil utrpení hmotné existence. Človĕk může být jednou svých hříchů zbaven, ale mezi křesťany je zvykem se z hříchů vyzpovídat a dopustit se jich znovu. Utrpení hmotné existence se nelze zbavit tak, že se od hříchů očistíme a pak je budeme páchat znovu. Nemocný človĕk může vyhledat lékaře, aby mu pomohl, ale po opuštĕní nemocnice se může kvůli svým nečistým návykům znovu nakazit. Takto hmotná existence pokračuje dál. Śrīla Vāsudeva Datta chtĕl podmínĕné duše zcela vysvobodit z hmotné existence, aby už nemĕly příležitost dopouštĕt se hříšných činností. To je důležitý rozdíl mezi Śrīlou Vāsudevou Dattou a Pánem Ježíšem Kristem. Získat prominutí za své hříchy a potom se jich dopouštĕt znovu je velký přestupek. Takový přestupek je nebezpečnĕjší než hříšná činnost samotná. Vāsudeva Datta byl tak velkorysý, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby předal všechny přečiny jemu, aby mohly být podmínĕné duše očištĕny a mohly se vrátit domů, zpátky k Bohu. Tato modlitba byla bez jakékoliv neupřímnosti.

Příklad Vāsudevy Datty je ojedinĕlý nejen v tomto svĕtĕ, ale v celém vesmíru. Vymyká se představám tĕch, kdo jednají pro plody, a spekulacím svĕtských filosofů. Lidé si často navzájem závidí, protože jsou zmatení vnĕjší energií a mají chabé poznání. Kvůli tomu jsou zapletení v plodonosných činnostech, kterým se snaží uniknout mentální spekulací. Karmī ani jñānī proto nejsou očištĕní. Podle slov Śrīly Bhaktisiddhānty Ṭhākura jsou to kukarmī a kujñānī neboli špatní ploduchtiví pracovníci a špatní spekulanti. Māyāvādī a karmī by proto mĕli obrátit svou pozornost ke vznešenému Vāsudevovi Dattovi, který chtĕl v pekelných podmínkách trpĕt za druhé. Nikdo by nemĕl Vāsudevu Dattu považovat za svĕtského filantropa či charitativního pracovníka. Stejnĕ tak ho nezajímalo ani splynutí s Brahmanem či svĕtská sláva a uznání. Dalece převyšoval filantropy, filosofy i ty, kdo jednají pro plody své práce. Byl tou nejvznešenĕjší osobností, která kdy prokázala svou milost podmínĕným duším. To není zveličování jeho transcendentálních vlastností, ale naprostá pravda. S Vāsudevou Dattou se ve skutečnosti nemůže nikdo srovnávat. Jako dokonalý vaiṣṇava byl para-duḥkha-duḥkhī, zarmoucený pohledem na utrpení druhých. Celý svĕt se očistí pouhým zjevením takového velkého oddaného. Díky jeho transcendentální přítomnosti se proslaví celý svĕt i všechny podmínĕné duše. Jak potvrzuje Narottama dāsa Ṭhākura, Vāsudeva Datta je dokonalý oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua:

Ten, kdo vykonává misi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, musí být považován za vĕčnĕ osvobozeného. Je transcendentální a nepatří do tohoto hmotného svĕta. Takový oddaný, zamĕstnaný osvobozováním veškeré populace, je stejnĕ vznešený jako samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Taková osoba je opravdovým představitelem Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože má srdce naplnĕné soucitem se všemi podmínĕnými dušemi.